(básně z nové sbírky)titulka

 

K vyjasnění

 

V šedivém ránu

vábí mě

bezelstný úsměv

Buddhy

rozkročený vesmírem

nespočetné

množství rukou

podpírajících

nebe

 

jednu

cítím pokojně

na rameni

přes vzývané i prokleté

chrámy

 

staletí

 

 

Opilý básník

 

To když

slova klouzají

po vlně

přelévají se

rozplynou

znovu vzedmou

do výšky

 

měsíc

na skluzavce

 

opilý

básník v tříšti

vlnobití

 

Slabá chvilka

 

Duše

bezedné moře záchvěvů

úskalí

příbojů peřejí

 

vlna za vlnou

 

v každé

kapka pro štěstí

 

stín stínů

světlo světel

 

 

Bez názvu

 

vykousaná

a dílčím pokušením

šněrovaná

 

proč předem

ukončená

Bible

 

člověka

...?

 

 

Sezónní výkyv

 

Posílám

po ptácích hádanku

mrákot

 

z pylu

polétavý prach

k popelu

chrlící sopky

 

dech

výdech

ech

 

Měsíc na dosah

 

Půlměsíc

vycouval z noční oblohy

k srpku

 

zpozorněl

 

až opět narůstal

k novoluní

 

uvízl

v drápech signálních

pastí

jak delfín v průzračných

vodách

 

komety

mrskaly světélkujícími

chvosty

 

Slunce

zuřilo ohnivou

bouří

 

 

Prchám

 

Hlídám

krajinu buddhistický mnich

dávných dob

 

prchám

mezi městy do hor

ke stromům

 

nekonečno

stálice vyvřelých sopek

Středohoří

 

prach

poutníků zmrtvýchvstání

a dál

 

 

Pirueta

 

Zakázka

svět na okamžik

 

z díže

do díže z klínu

do klínu

sněhová mračna

pod Sluncem

 

a pak

mezi tím jen tak

 

pirueta

 

Světlo ve mně

 

Až se zvětší světlo

dne

a ztmavne tma

tmoucí

 

vyrazím na spáleniště

slov

dotknu se čela

snu

 

smršť umělých

svodidel

zhasne v hájemství

stromů

 

bez obav

sníh padajících

vteřin

 

 

Proč krajina

 

Krajina

jak mršina odmrštěná

pošlapaná

 

k zatracení

 

bůhvíproč

posvěcená hýčkaná

pyšní se

 

středobodem

 

dunící moře

veršů nikým nikdy

nedobraných

 

ze dna

vyplouvaných

 

Kacířská otázka

 

Tak o to jde -

vysedět vejce a uvařit natvrdo

vymalovat si

 

barevný svět

 

...?

 

 

Toulavá

 

Pero

se zadrhlo

trčí

mezi nebem a zemí

krčí se

bezmocí pod náporem

zemské tíže

 

kapky

deště v divokých

peřejích

potlačovaných

slz

 

překotně

jak navždy

 

rozdychtění

stromů

 

v sychravém

ránu mezi haldami

rozvrácených

 

krajin

 

 

Co mě tu drží...

 

Čas mě průsvitně

objal

největší z přátel začal

klábosit

nic zdá se být větší

i menší

než všechna nanicovatá

Nic

kámen se rozpadá

v prach

z prachu Božíme

na Zemi

vším nám přerůstá

přes hlavu

a my propásnem

 

NIC

 

 

 


Komentáře   

0 #1 Marie Dolistová 2019-05-17 19:39
Líbí se mi verše - prchám mezi městy do hor ke stromům-smršť umělých svodidel zhasne v hájemství stromů-bez obav sníh padajících vteřin. Náročné -"Nic zdá se být větší i menší". Nic je v budhismu Něco, Něčím. Prázdnota je vlastně Plností. Ale v odpoutanosti, v nezávislosti na pomíjivém.
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit