Novou sbírku teplického básníka právě vydalo nakladatelství Paper Jam Milana Hodka.

DAVID obalka 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

* * *

Zapomenutá úvozová cesta

lemovaná stařičkými hrušněmi

vybíhající z kraje vsi

směrem

k nedalekému městu

 

Jenže po čtvrthodině chůze

náhle uťatá

končící uprostřed louky

divoké lučiny sloužící

co pastvina kravám

 

Cesta „odnikud nikam”?

Cesta „odtud nevímkam”

Hle

moje cesta

 

* * *

Odlehlá úvozová cesta

lemovaná přestárlými hrušněmi

s konturami

temných křivolakých korun

jak barokní sochy

na stařičkém mostě...

 

Zas a zas se sem vracím

Zažívám tu cosi

(víc neprozradím)

Je to můj

prastarý most...

 

 

* * *

Patchwork přimknutých polí

na táhlém svahu k Hazmburku

již sám o sobě zve

a vábí k výstupu

 

Ale    zůstaňme ještě dole –

nevelká spartakiáda chmelnic

s texturou kukuřičných lánů

s texturou řepky olejky

 

S řekou jež při západu slunce

mění se v opravdovou lávovou řeku

věrnou svému jménu

Oharka – žhoucí oharek

 

* * *

Vzdáleni od nejbližší vsi

v rozvleklých serpentinách

potkali jsme s manželkou

osamělou postavu

jakousi ženu

středního věku

 

Oboustranně překvapeni

nenadálým setkáním

 

osamělostí uprostřed krajiny

 

pozdravili jsme se

 

* * *

Tiché zákruty řeky

se stříbrem zpomalených proudů

kde uslyšíš leda vlastní dech

 

Kačeny divoké

nechtěně vyplašíš

A přijde-li ti povědomé

splývající proutí

bizarně pokřivené smuteční vrby

 

Znamená to

že už jsi tu nejspíš

někdy byl

 

* * *

V nedávných dobách

kdo by se nadál

že nám jednou

nad hlavami přeletí

volavka a kormorán

 

Nad sítinou spočine

ledňáček

 

* * *

Prázdná náves –

kde (popravdě)

zatím nikdy

nepotkals živáčka

 

Kde hlasitě mlčí

základní kulisy –

zešedlá průčelí

nízkých domků

 

Ohyb silnice

s jednoduchou křižovatkou

stoletá lípa

se starou lavičkou

 

Na vratech vývěska

s inzercí výkupu

králičích kožek

 

Kde vítr

skučící z polí

nahání první

podzimní listí

 

* * *

Osamocená nádražní bouda –

ošumělá dřevěnice

na vyfičené pláni

 

Trámy - prkna - fošny

fortelně sroubené

před sto lety

 

Dodnes

tu tiše stojí

na dohled Středohoří

 

Vrásčitost dřeva

 

* * *

Co pohledával

ten člověk v polích?

 

Odkud šel? A kam?

 

Vždyť

nevedou tam žádný cesty

 

V hlubokých brázdách

jako by vrávoral

 

(Ale ne –

tam každý vrávorá)

 

Odněkud někam šel

se sebou sám