***


básník za zdmi své cely zpívá, že duch spoutati se nedá
a jazyk umlčeti nelze dnes
a verše smazati si jen tak nedá
za zdmi své cely básník dřímá o zítřku, který slunce nemá nebo přesto vysvitne a uvidí ho ano či ne on dosud nezná
ptá se on každou noc co přežije další den své prázdnoty či nicoty své již vlastněné cely co ptačí zpěv na okenici nemá
a vzduch starobince provází toto vězení těla či vlastnění člověka co vinen či nevinen byl jest
a proto svoboda se vzíti nedá i když možná smrt ho navštíviti může jako laskavá žena či starý stařec či výhled ven





osvobodit se


I.


nezní to třeba dvakrát krásně ale co psát pro ryby které by se tak rády osvobodily z prutů
nebo lidi z okovů
či svých svárů nebo povinností které každý den tu jsou jako lidi ve svých domovech
vězňové uložení ve svých celách
a proto zvolá tábor Václav vítězí





II.


chtěl bych být vánkem co si jen tak poletuje u nebe
chtěl bych být pískem co se nesune dál jako stopa lidí
chtěl bych být dálkou po které člověk tolik nezatoužil
chtěl bych být tonem který zpíval vítr
chtěl bych být slabikářem který zná svá písma
chtěl bych být ostrovem který neobjevil člověk
chtěl bych být životem jako řeka co zná svůj proud

avšak jsem člověkem co nezná ...





III.


ryby chtějíce se osvobodit z prutů a plavat
jako lodi vyrobené ze železných okovů svírajíce dřevo
hradby chtějíce se osvobodit od zlých pánů a jejich kamenů
dravci chtějíce létati na nebi a nepatřit do železné klece.





IV.


ryby se chtěj osvobodit ze sítí rybářů
vlny se chtěj osvobodit od zlých žraloků
lodě se chtěj osvobodit od svých pánů
kameny od stavitelů hradeb
vlasy žen od svých kadeřníků
stopy drvoštěpů od jejich štěpů
kvalitní hradební mok od svých džbánů
a utkaných prutů
lodě od svých okovů
meče od svých rytířů
a rybáři od svého odlivu od známého lihu




***


jak je možné, že sny modré zdají se jak nebe samo…
a vzduch voní mořem a srdce je vypráno v dešti mých slz jak si stýskají hladině a dálkám dalekým a unaveným na slunci věčnosti
které já chtěla poznat tolik a na domov nezapomněla přísahala bych že zapomenout nemohla bych ale touha dálek zlákala mé srdce a snad i duši a mé rty toužily ochutnat tu nepopsatelnou chuť nového koření a nohy chtěly jít jinam a snad má chodidla zatoužila po horkém písku hejčkaném na slunci blaženosti
děkovala jsem Bohu že neztratila jsem lásku k tomu kdo jsem a odkud jsem a já ptala se tisíckrát větru co si pohrával s mými vlasy a ne tolik s mými sny odkud já jsem je to tohle také má zem snad stará historie by odpověděla jen já neuměla mluvit k větru co hladil mé vlasy a snad mluvil ke mně víckrát než já k němu a snad kdybych ho mohla slyšet vyslechla bych svůj příběh ale já to neuměla...

snad vrátím se jednou zpět ale teď jsem tady abych poznala tisíce chutí této země a snad starou slávu králů a jejich opuštěné pyramidy mají prazvláštní atmosféru něčeho nepopsaného a snad ty zdi umějí i mluvit kdo ví ví to snad slunce co zapadá či měsíc co stráží jejich hrobky nebo opět můj přítel vítr... jen já neumím ho slyšet ke mně mluvit…





americká veverka ve ve verka
v par par par ku


hop hop
a stojím nepozorovaně na trávě u svého stromu
hop a hop
já hlodavec za svým ořechem
a tam skejtaři co o mně nevěděj a neviděj mě
hop a hop a já už jsem ve svém stromoví co o mně také nic nepoví
i já hlodavec pozoruji ty nešiky co minule chtěli si štípnout své štiky
a co si hrají na machry co to také neumějí
já být zlý hlodavec a hledám si kůru do které hlodati nepozorován okolím
ale jak hlodati bez toho býti spatřen či sluchem důchodce zaznamenám či machrem na skejtu





pohádka pro Romana jméno jako novela z Teplic které osídlí arabští cestovatelé.


bylo nebylo a vlastně ani nebylo tak bílo... byl starý bernardýn Bernard a ten rád cestoval a chodil po horách a když mohl tak pocestným od moku pomohl
bylo nebylo a vlastně i bylo byl horský záchranář s bedýnkou od krajinného medu či později rumu
byla babička ta ráda pekla a byla přísada co chuti medu dala
byl nebyl starý mlsoun od džemu a byl starý kubánský bílý rum uleželý a ten byl co dneska je v kauflandu to je líh i když se tomu říká bacardi či kubánský rum to není

konec pohádky není




Ilustrace shora: Karl Wilhelm Diefenbach, Jeremy Miranda, Samuel Araya

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit