Prodlužování stínů

Prolog

Vcházíme slovy
do tichých zahrad "Sabi"
smutní bez smutku

......

Je mlhavá noc
Měsíc mrakem prosvítá
z jiného světa


Luna se ztrácí
Na tenké nitce visí
unavená noc


Z dálky zní křik vran
těch neviditelných vran
v podzimní mlze


Nečinný básník...
- Slova - listy na vodě
si kamsi plynou...


Nenucenost slov :
nad popelem řídký dým
stoupá v bezvětří


Ta šed' všedních dní
z níž vylovíš své barvy
jen po paměti...


Jen na vodě list
jenom tvá slova v ústech
v tichém plynutí


Mráz - okno a sklo
a bílé květy zimy
které nevoní


Na prázdné sady
dál zimní déšt' se snáší
moknou havrani


Mé haiku i květ
přezimují v pupenu...
- A sakura spí


Ladné úklony :
mé bambusy a vítr
luna - princezna


K čemu košt'ata ?
Zimní dvůr smetá vítr
který si zpívá !


Mé slané slzy
odplouvají s loděmi
mne vězní přístav


Noc a pláč a mráz...
Slova přimrzla k mřížím
klášterních oken


Nepozvaný host - -
Vítr otevřel branku
Kráčí zahradou


Na vodě má tvář
pod hladinou už lebka
tam na dně - v bahně


Nad bílým sněhem
semínka z bílých břízek
víří s vločkami


Šero podzimu
kdy tma je nám nejblíže
a chápeme ji...


Nahoře měsíc
dole cesta s poutníkem
a ten jeho stín


Na stéble trávy
sedí nehybná vážka
Křídly mává stín


Čerň noci a blesk :
stříkanec krve na zdi
z ostří katany !


V kalichu svlačce
sní tlustý zlatohlávek
svůj slad'ounký sen


Až náhlá bouřka
ti hrozí kdesi v polích
prosíš o střechu


Noční blesk ze tmy :
tvář odražená na skle...
- - Zas nikde nikdo - -


Letící mraky
Hled' : jeřábi pod nimi
letí rychleji !


Roztržený mrak...
- Osvobozené slunce
pozlatilo déšt' !







Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit