DOLISTOVA obalkaV těchto dnech vychází v nakladatelství Dauphin nová sbírka Marie Dolistové: O tvrdost kamene s ilustracemi Romana Szpuka. Zde několik ukázek.

Přeryvy času

Krajina svěcená deštěm bolesti, smutku, nostalgie vzpomínek,

deštěm tužeb, potřeb i dobyvačnosti.

Kusadla rypadla se prokousávají obdělávanou zemí

k temnému nitru pravěkých pralesů,

odkazu a paměti dávnověku.

A opět obnažené překryje zelený háv

se závojem rozlehlých šeptajících jezer,

krajiny zraňované

s pamětí rozdrcenou.

Krajiny vlnami vzlykající.

(okolí severočeského Duchcova – rekultivace

povrchových hnědouhelných dolů)

 

Hranice

(Moldava)

 

Co je hranice?

Něco končí

a něco začíná.

Stezkou po hraničních kamenech

strmě vzhůru a strmě dolů.

Dávné chvíle, které umřely…

Jen bílá oblaka

vykukující za travnatými hřbety,

vítr věčně honí po náhorních planinách

nad hroby i vzpomínkami.

 

 

Svátek božího těla

 

Cesta po pestrobarevném koberci

z okvětních lístků košíčků družiček,

za zpěvu krásných písní.

Nejdříve ale dláždění jeruzalémské Via Dolorosy

za povyku chátry.

Kapela dechovými nástroji rozeznívá ambity.

Nejdříve ale plačící ženy z Jeruzaléma

a Veronika s rouškou.

Dým kadidla mísící se s tóny a zpěvem.

Nejdříve ale Šimon z Kyrény

a výkřik ze tmy Golgoty v nejhlubší opuštěnosti.

Probodené ruce, nohy a rána v boku.

Vítězi nad smrtí a Chlebe z Božích hlubin,

zůstáváš tak s námi.

(Vzpomínka na 60. léta minulého století,

mariánské poutní místo Bohosudov u Teplic)

 

Cestou

 

Zanikly dávné kultury se svými bohy,

zemřeli s nimi jejich bohové

ve vršení cihel ticha.

Poryv větru zacloumal trsem trávy,

jde uchopit běžící unikající čas?

Vše v rotačním pohybu se řítí do bezedných

hlubin vesmíru.

Umřely se svými bohy dávné kultury.

Zaniklý čas, zaniklé světy jsou jak zarostlé tratě mlázím,

nepoužívané už.

Zaniklé doby pluly na hladině svého času

a zdánlivě pevně trvaly.

Ježíš je ten, na koho se nejvíc denně vzpomíná.

Od toho okamžiku počítání času.

 


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit