Z bezprostřední reakce Petra Krále:

Je silná svým přesným – i přísným – zacházením s jazykem, vzájemnou přimknutostí slov i těl a věcí, o nichž je řeč, a které se nakonec sevřou v tak pevnou – nicméně živou – hradbu, že z nich uniká jen podstatný, životně nutný pramínek dechu (a zpěvu); právě závěr básně nazvané Dýchání je ostatně (v tom smyslu i obecněji) zvlášť silný, taky ale básně ze druhého oddílu (třeba Okolo Oslavy). Ta oproštěnost, o niž Vám jde a o které mluvíte v jedné z básní, je tu výrazovým úsilím (a uměním) umocněna a pozvednuta sama nad sebe...



D Ý C H Á N Í



Jsou ženy, knihy, přátelé nebo hory, které nemusíš
nikdy potkat. Ale jsou verše, Beskydy či kněz,
jež nemineš. A myslíš si, vyrůstaje v paneláku,
mně nebude patřit jabloň, třešeň, trnka. Nakonec
však do zahrady shlížíš přes terasu, děkuje i za roviny,
ve kterých zůstals. Za potok, třebaže záhony splavuje.
Za sílu, že vůbec můžeš zjara přebrat shnilou zeleninu.
A zavřeš-li oči a sedíš tiše či stoupáš s ženou
a dcerami na Hostýn, svědka slibu svých rodičů,
milujete se nebo připouštíš krávy či jen tak hledíš do kávy
v šatně s výhledem na hnůj, tolik lana a knotu
pro ně máš v sobě jak pavouk provazu.





ZASTAVENÍ ŽENATÉHO MUŽE



I

Svatebním slibem
začala křížová cesta?

II

I jejím křížem
křížen.

III

Padáním
přijímáš.

IV

Až z dělohy
děkuješ.

V

Ježíši Kriste,
hříchu můj!

VI

Kdo nás
orodováním rodí.

VII

Na dně
svého učednictví.

VIII

Ať nezůstanou
na ocet, Otče.

IX

Jen tíhou
nesem.

X

O co přijdem
kvůli usebrání.

XI

Nadechuji se,
když vydechneš.

XII

O všechno
jsi mě objal.

XIII

K sobě jak krápníky
v krasu slzami.

XIV

I za slib
nejen do tvé smrti.





OKOLO OSLAVY

Petra Jurníčka

 

 

 


Jako by hrnčíř u Ivančic zpomaloval
kruh. A bez budíčku budilo něco
k přikládání, aby žár vytáhl barvu
z nádob jak z listů kopřiv kolem pece
mráz. Stydnutí zadržujeme pak těly,
jediná miska aby neztratila stud;
a my doma… nepřejdem studánku v hrnku.





V PODEZŘENÍ



Stále kolem mne
jak kuna kolem kurníku
obchází lev řvoucí?

Že nedokážu vzít na dvůr
víc než zbytky pro slepice?
Takže se pokaždé musím vracet nahoru.
Tu pro odpadky na kompost,
tu pro konev na studniční vodu.

K ránu slýchám třetí dceru
vytahovat lžičku
z nezapnuté myčky
po příchodu z tanečního klubu.
I její klín chrání Hostýn?

Kdysi bylo třeba vykrást
v cizí zahradě růže.
Dnes stačí ve vlastní,
v koutě zarostlém malinami
vyškubat kopřivy.

Ta žena mezi záclonou a televizí
po návratu z internátu
bylas už ty?
Tolik se jí podobáš.



OBLOUK



V dáli listnaté lesy hladověly, na stráních
se pásl německý nížinný. Pouštěli nám k tomu
Konec Třetí říše; nerozeznávali jsme hranice států
od mýtných bran na dálnici. Krajina před Remeší
jako by vypadla z polí Hané. Nejmladší dcera
mlčela. Až v týdnu na sebe prozradila,
že už od světlušky tají vztah k vedoucímu
o šestnáct let staršímu. Když jsem se s ním sešel,
ubezpečil mne, že ona je o osm let vyspělejší,
on o osm chlapečtější. Četl jsem Chardina.
Dojímalo mne, jak kdesi z Gobi tesknil po Paříži.
Byl právě svátek Terezie z Lisieux. U jejího oltáře
v Sacré-Cœur náhle dostal jsem dar slz.
Čekali na mne před chrámem, nemohl jsem dlouho
mezi lidi. Do noci jsme se pak drželi Seiny
jako břehů Bečvy. Další dny ztraceni v Louvru, d’Orsay.
Pořád stojím před Rembrandtovým Poraženým volem;
nestál bych však, nebýt dcery na Erasmu,
vždyť skoro nevycházím z chlévů. Venkovní chlad
a jakési snad světlo zatměné ve mně —
teď vytváří můj rosný bod. „Existuje evoluce
individuálního srdce,“ povzbuzuje Chardin.
Na devadesátinách bratra táta, někdejší stolařský učeň,
vzpomínal, jak do rakví odřezával nebožtíky
z trámů. Ach, co všechno se ještě nerozteče
z mrazáků nevědomí. Batohem na jídlo
prosákly opět okurky… I vnímal jsem prsty,
jež je zavařily; ta jejich bříška na svém krku, zádech,
v třísle, pro která již roky na sebe nesahám. V únoru
třicet let budeme spolu — stejnou dobu v krajině,
v níž zrovna rozmrzají mrtví jako sperma býků
nad hladinou tekutého dusíku, inseminuji krávy.
Vítězný oblouk má vždycky někde kostnici.
Tvůj tady, pod Mohylou míru, Paříži.




Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit