Betlémblues

 

Pro ty figurky ovcí, vlka,

velblouda, které jsem obtáčel

v prstech jako malý, pro ty krávy

dosud na řetězech či nosnice v klecích

menších, než mohou roztáhnout

křídla, nesklízím letos betlém

ani po třech… zmrzlých.

 

* * *

 

Nemohu domů… od stromů

padlých kvůli zpevnění

břehu, od oltářů

pařezů, nad nimiž tuhnu

v studu, zrcadel zpětných,

soudných, počítám

léta…

 

Modřín

 

Tak počli jsme manželství, měsíc

první a čtvrtý těhotenství, rozepsal jsem

před čtyřiceti lety… Tak počnete

manželství, měsíc první a osmý

těhotenství. A my, jen my

půjdem za svědky? Vždyť čím

tu můžem snad svědčit než společným

díváním… z kuchyně… na modřín.

 

Josef Vémola

 

Pořád se dívám

na to parte, na jeho dozrálou

tvář vedle slov: Nezdržujte mne,

poněvadž Hospodin šťastnou

způsobil cestu mou… Zatímco

s respektem čekám coby kluk

z paneláku, než s bratrem dokončíš

sobotní práce v zahradě… Než nám zas

na pile – na první brigádě – odkáže,

jak se nadhazují fošny. Či ve stáří

vedle své ženy, tvé matky, co činit

s čepicí… se sebou… při mši.

Od základky si říkaje, co asi

myslí si o Doors, Freudovi,

surrealismu či o prvních májích

přecházejících pod okny. Ten,

kdo dívá se – jak skrze léta

dřevo, skrze vodu

řeka.

 

Ta kytka

 

Budím se v noci,

rameno, které strkám

do krav, vracím

zpátky… ta kytka

vypadala jako tvoje

hlava, za stolem

když sedíš potmě –

na schodech do zahrady

nezhasl jsem

asi, ale

napadl sníh.

 

Dva hrnky

 

Mezi plotem a keři rybízu

bršlici, přesličku

vytrháváme

ručně… další

sobotu.

 

Vedle hromádky naryté

hlíny hrnek

s kávou.

 

Mezi stébly

trávy bylinkový

čaj.

 

A zas kolena

jak semínka

ze slunečnic v zimě

do sýkorčích

stop.

 

***

(fragment)

Heaneyho Lidský řetěz… rozečetl jsem v tom

tichu po odchodu vnuků, ty nějakou prózu,

co tu zanechaly dcery. Zeť vyklízí dům

po dědovi, vojenském pilotu, od sklepa

po půdu stoupal jsem tím domem kvůli dřevu

do krbu. Usínaje s obrazem hnízda

spleteného… z křížících se stébel trávy;

všude přístrojů jak v kokpitu… letím

nad Bečvou, jež nikdy nemůže být Léthé –

vzpomínaje Padre Pia, stigmaty odžehnávajícího

americké bombardéry nad Garganem

v modlitebním letu. Před smrtí… otec

potřeboval si ověřit, co stálo na nejhornějším

zvonu – lezem dál jen s bratrem, zatímco vyznívává

u spodního… Co víš o tom náspu, neskrýval ses

za ním, fičí škvírou z Třídvoráku. Jezdilo se sem

pěti tunely, však dnes jako by jich přibývalo.

Za nic nevybavím si tvář bábičky, zato nezapomenu

na mariánský oltář v sednici, natož na dřevník

s kleštěmi, nebozezy… Signální pistole

po Němcích? Po Rusech? – Odvedená klisna,

svatojakubská pouť, tunel… maminčina klína;

v trnové… splétá se to… hnízdo?

 

Říká se

 

Jsme z vnuka celí

pryč… ale my z něho

celí tady, cestou k mostku,

z něhož házíme dřívka, kamínky –

jenom dnes místo nich

nad jinými břehy

růže, větvičky.


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit