• Rozloučení nestačí,
  • abych vysvětlila,
  • že tě nepoznávám od chvíle,
  • kdy jsem sama sebe poznala.
  • Abych ti objasnila,
  • že na počátku
  • mezi básní a bázní
  • nebyl rozdíl jediného písmena.
  • Než mě požádáš o zbytek těla:
  • Promiň mi proměny.
  • To se tak holkám stává ---
  • stále jsem plná masa a kostí.
  • A co se tedy změnilo?
  • Některé z nich už nejsou mé.
  • v noci jsem si hrála na sníh
  • jak jsi mě zapálil?
  • sluší mi obrysy ohně?
  • mihotavé kontury
  • připomínají modřiny
  • shořet nebo roztát?
  • vnitřek tvého pokoje
  • nezná soucit
  • a za zdmi
  • nemohu existovat
  • nechci být na pravdu sama
  • ze všeho nejvíc mě děsí
  • tvůj látkový kapesník
  • kterým mi z úst vytahuješ jazyk:
  • jestli je to skutečné
  • tak to vyslov nahlas!
  • rozevíráš nůžky do kříže
  • hypnotizujícím pohybem
  • jak to umíš jen ty
  • když to dělám já
  • je to příliš lascivní
  • usnula jsem
  • ještě než jsi
  • začal vyprávět pohádku
  • přešlo to plynule v sen
  • můry to táhne za světlem
  • ale v mých snech je tma
  • a přece!
  • dokážeš to pochopit?
  • usnula jsem
  • ještě než jsi řekl
  • že mě miluješ pro všechno to, co mám
  • pod kůží
  • ačkoliv jsi dodnes neviděl ani jedinou
  • kapku mé krve
  • a já tě nikdy neslyšela vystříknout
  • děláme se tajemnými?
  • držíme si odstup?
  • miluji tě
  • a miluji svou představu o tobě
  • když zavřu oči, připomínáš mi Boha
  • nesnášíš mě
  • nebo to, jak jsi mě stvořil?
  • no schválně - řekni Bůh
  • a teď
  • teď ho zkus ustát
  • nebo je těžší ustát člověka?
  • nesnesu
  • když se na mě díváš hlubokým hlasem
  • a nesnesu když
  • mluvíš skrze mne
  • přísahám
  • nikdy bych si nedovolila
  • dát ti sršeň v krabičce od sirek
  • a vydávat ji za tvého anděla
  • jako bych tobě nikdy nedovolila
  • aby sis do mě sáhnul
  • pořád tě vidím
  • s nůžkami v ruce
  • ten obraz prostě
  • nedostanu z hlavy
  • dokážeš to pochopit?
  • chtěla jsem být tvou dcerou
  • ale pak jsem si všimnula těch
  • nehtů vyškrábaných v pelesti
  • a přestala jsem mít strach
  • věř mi, stalo se to náhodou
  • já to ne
  • já to ne
  • NE!
  • rychle jsem sklopila zrak dolů
  • a zjistila jsem, že jsem po okraj
  • plná masa
  • myslela jsem, že sis mě vybral
  • protože se nemohu zkazit
  • ale teď tomu nerozumím
  • některá plíseň vypadá jako
  • načechraný sníh
  • a kdybych byla dítě
  • schovala bych se tam před tebou
  • a kdybych byla dítě
  • nechala bych se uspávat vibrátorem
  • položeným na nočním stolku
  • už ti zase zvoní telefon
  • ty to nevezmeš?
  • ale já jsem na omyly moc mladá
  • a ty jsi na chyby příliš starý
  • a ne
  • není to fajn
  • a není to zázrak
  • když se v noci
  • probudíš uvnitř mě
  • není to vůbec dobrý
  • a mělo by tě to děsit!
  • no jen se na nás podívej:
  • šeptáme ze spánku věštby
  • ale ústa se nehýbají
  • ráno bys řekl, že se nám to nestalo –
  • sny o nespavosti
  • ale já nechci být na pravdu sama
  • je to skutečné!
  • jistěže je to skutečné!
  • mám strach
  • z kapesníku
  • kterým chytáš to
  • kluzké
  • pro co nemáme
  • jméno
  • co neumíme vyslovit.
  • Z matčina hrobu vyrvat
  • plevel minulosti
  • nemoci
  • vyklíčily z pamětí
  • zalykaly se svými trojhlasy:
  • dovol mi
  • vysvléknout se z vlastních tváří,
  • ze zrcadel postav.
  • Nutila mě nosit jméno,
  • vypadalo jako stín –
  • ale měl tolik těl,
  • že přerůstal domov.
  • Sedm těl, co
  • s každým výdechem
  • vyzvrátí kus
  • ostrého světla.
  • Věděla dobře, proč zkouším
  • přinést tmu.
  • Věděla dobře, že se k nim nakláním,
  • aby změnily tvar:
  • tak třeba křídla.
  • Trestá ji domovem –
  • tatínek déšť,
  • maminka země
  • a ty bahno krve uvnitř
  • dutých postav,
  • které se dějí samy sobě
  • jako sestříhaný černobílý film.
  • Slyším jejich hlasy,
  • které prochází zdmi.
  • Máš právo vyslovit ticho
  • i nedůvěru,
  • ale tušíš, kolik máš ozvěn?
  • /beraní úplněk/
  • ~
  • Pod škárou měsíce
  • nahmátneš moje stříbrná těla
  • obrostlá rzí.
  • Já ztracená
  • už jen málokdy přijdu sama k sobě.
  • Ach otče,
  • porodila bych ti dceru,
  • ale kudy?!
  • Sem bůh nevidí –
  • tady vyvěrá
  • má horká zář, má nemoc.
  • Kdo jsi?
  • Jsme uřknutí.
  • Monolog schizofrenních hlasů.
  • Zamlč nám svá jména, Bože,
  • a přestaneme se tě dovolávat!
  • Není tu tělo, nemá rty, jen křik:
  • „Narodila jsem se dřív než má první matka.“
  • Nejsi!
  • Nejsi přání, nejsi modlitba!
  • Nejsi řeč!
  • Nejsi nic,
  • co bych mohla vyslyšet.
  • Chci tě ujistit,
  • že ty haldy knih jsou
  • hranice mých možností
  • připravená na podpal.
  • Vím, že se před tebou neschovám
  • a ani se o to nepokouším.
  • Ve tvém světě
  • je mnoho starých stop,
  • které není možné přetvarovat,
  • lze je následovat, avšak
  • dodnes nevím, kdo je vytlačil
  • a proč.
  • Nejspíš to byly ženy,
  • které v útrobách měly kolébku,
  • v ňadrech horké mléko
  • a přesto
  • nepopsatelně žíznily.
  • Kdybys chtěl znát pravdu –
  • kdybys je vybídnul –
  • přikývly by.
  • Ony vědí,
  • do které řeky je třeba podruhé vstoupit
  • s kapsami plnými kamení.
  • Chci tě ujistit,
  • že bych
  • neuhnula pohledem,
  • i kdybych ve tvých očích
  • shledala cizího muže.
  • Kde najdeš čaroděje, víš.
  • Ještě je čas směnit princeznu
  • za přežití.
  • Chci tě ujistit,
  • že to je rozumné!
  • Do sebe sama nahá vstupovala,
  • když nepřišel.
  • Hluboko do kůže planoucí tmu si zahladila,
  • popel ledu. Hořel. A uhořel.
  • On plachost její vysvlékal ke smělosti,
  • s bičem tam stál,
  • a hladil strach na obnažené kosti.
  • Trhal z ní rybíz. Jen byla. A on rval.
  • A tekla rudě. A on tu rudou sál. Tiše, temně.
  • Snad zděšení,
  • snad věštil z její krve - zeptal se: „Kdo je ve mně?“
  • Tichem ho proklela. Odpověď byla to mlčení.
  • Do sebe nahá vstupovala a ven nikdo již!
  • Ještě obtěžkána
  • nicotou výčitek. Tak jako hroby tíží kříž.
  • Sejmout ho nemůžeš. Křičíš. Až vykřičíš
  • pod prahem tmy malý proužek rána.
  • Prosvítám ti. Zříš mě? Zříš?
  • Mám rád tvůj pohled,
  • moje drahá.
  • Nečitelný, jak deník vraha,
  • co pohřbil svou oběť
  • v zrcadlech.
  • Také mám rád,
  • když tajíš dech,
  • než porota se usnese.
  • Co myslíš –
  • jsi, či nejsi vina?
  • Jsi rozpoutání agrese.
  • Žilami tečeš jak hořlavina
  • a každé tvoje
  • „Je mi líto!“
  • je nebezpečná jiskra.
  • Jedním si můžeš být
  • jistá –
  • zažehlas ve mně ohňostroje.
  • Splašení koně pádí z Troje,
  • jsou prudcí a jsou nekovaní.
  • Jsou jako naše milování.
  • Chybí jim stud a disciplína.
  • Tím lákáš mě, tak jako zima
  • vlky k ohňům přivádí.
  • Jsi vina!
  • A mně
  • to nevadí.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit