Pohanský rituál

Výroky Vysokého

předříkávám při pohanském rituálu

slova moudrého Otce všech,

verše poetického Havamálu.

Chráněn temným lesem

je chrámem mým

obklopen kamenným monumentem

klaním se bohům svým.

Z letargického uvolnění 

souzním s démony lesa.

Bůh hromu o sobě dal vědět

zatáhla se nebesa.

Sluneční kruh

zakryl černý mrak

Sluneční bůh odchází

od srdce

kynu mu na pozdrav.

Zvedá se vítr

bičuje koruny stromů

líbezný zpěv lesních žínek

přehlušuje zvuk lesních rohů.

Blesky křižují oblohu

krajinou burácí hrom

při mém slibu věrnosti

na božský panteon.

Při tanečku s paní Smrtí

Při tanečku s paní Smrtí

srdce mi divoce buší

pánové bez tváře

berou mi duši

u hořícího oltáře

perou se o ni

vždyť dávno jsem ji prodal

pekelnému ohni.

V bolestné křeči

na lože padám

v lázni studeného potu

bohu se vzdávám.

Tělo mi vibruje

v divokém třesu

břímě šílenství

na sobě nesu.

Chce se mi křičet

ale nemohu dýchat

silný tlak na hrudi

začínám sípat

spalující deprese

mě začala sžírat.

Já Tebe nevidím,

ale vím,

že se díváš.

"Vyhrál jsi!"

Můj věčný protivníku

moralisto z povolání

na mém neštěstí příživníku!

Nechej mě spadnout

z provazu nad propastí!

Nechť smrtka kosu svou

na mne tasí!

Vystoupit z kruhu

beznaděje a temnoty

v průvodu svých druhů

šílenějších než jsi Ty!

Z pekelných plamenů

duše má vyvstává

plivu Ti do ksichtu

bestie krvavá!

V psychóze přicházím

pomatenou mám mysl

úzkost mě objala

nic nedává mi smysl.

Svobodu svou vkládám

do ponura a šera

můj pohled je prázdný

má tvář je bledá.