(poznámka)

Jaký byl počet obyvatel Čech v jednotlivých historických obdobích před zavedením matrik, je otázkou pro historiky. Jakkoli jím nejsem, rozhodl jsem se zkusit k tématu něco poznamenat.

Roku 1583 sdělil císař Rudolf II. českým stavům, že přenese své sídlo do Prahy. Vídeňský hrad byl v té době již nevyhovující jak po stavební stránce, tak i pro tureckou válečnou hrozbu. Stavové pak odhlasovali mimořádnou daň, neboli berni, jak se v té době říkalo, aby byl Pražský hrad proměněn v sídlo důstojné císařského majestátu. Ochota k podobné finanční oběti pramenila nejen z oddanosti vladaři, ale i z očekávání ekonomického vzestupu Prahy i celé země, neboť v době jagellonské i za prvních habsburských panovníků byly Čechy jaksi stranou všeho dění.

Mimořádná berně se měla vybírat ve výši 5 grošů z každé selské (poddanské) usedlosti. Její výnos stavové sami odhadli na 15 000 – 16 000 kop českých grošů. Města měla celkem zaplatit 3 120 kop. Potud fakta. Při jejich správném zařazení do historického kontextu by bylo možno odvodit, kolik obyvatel v té době mohlo v Čechách žít - čerpáno z knihy Josefa Janáčka: Rudolf II. a jeho doba (Svoboda, 1987).

Přepočet 1 kopy českých grošů jako 60 dává odhad 180 000 – 200 000 usedlostí, přičemž míšeňská kopa, někdy také užívaná jednotka, znamenala polovinu, tedy 30 grošů. Jestliže by jedna usedlost měla v průměru 10 obyvatel, znamenalo by to úhrn venkovského obyvatelstva někde mezi 1,8 a 2 miliony. Možná bude pravdě blíž o něco méně, 7 obyvatel na jednu usedlost, pak bychom museli úhrnné číslo snížit na 1 260 000 – 1 400 000 lidí.

 

Jako vždy, když mají lidé dát peníze, je nutno počítat s různými šetřílky a celkový počet usedlostí by mohl být spíše vyšší, ale i kdybychom počítali se zatajením 20%, nepřekročil by počet obyvatel venkova 2 200 000 duší. (Ke cti šlechty budiž poznamenáno, že pokud nešlo o vzorově spravované panství jako např. rožmberská doména v době regentství Jakuba Krčína, mohli znát počet svých poddaných také třeba jen velmi přibližně.)

Podíl měst se zdá být poměrně nízký, ale jen na první pohled. Jednak jde pouze o města královská (poddanská města byla zahrnuta do předchozího přehledu) a dále se ve městech soustřeďovala chudina, která neplatila vůbec žádné daně. Ekonomicky aktivní vrstvy jako řemeslníci a obchodníci však přispívali vyšším podílem. To nás může vést k úvaze, že podíl královských měst na počtu obyvatel by mohl být mezi 5 a 10 %. Jestliže o pár desetiletí později uvádí Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (ano, ten, co přežil nedobrovolný pád z okna Pražského hradu v roce 1618), že městský stav odchodem od exilu pozbyl pětiny svého počtu, totiž 20 000 lidí, dostáváme se blíže k nižšímu z obou čísel.

Samotné Čechy v té době byly o něco větší než dnes, pro snazší počítání můžeme vyjít z 57 000 km2. Pro srovnání lze uvést situaci na Moravě: podle údajů z knihy Josefa Janáčka Valdštejnova smrt bylo v roce 1608 zde přes 750 000 obyvatel, tedy skoro 34 lidí na km2, což v rámci tehdejší Evropy bylo vysoké číslo. Kastilie jako jediná z korunních zemí Španělska v té době vykazovala 29 lidí na km2 a byla považována za přelidněnou, takže španělští vládcové zde podporovali vystěhovalectví. Ostatní země na Pyrenejském poloostrově nevykazovaly ani poloviční zalidnění a vystěhovávání zde bylo zakázáno. Podobně jako Kastilie na tom byly i rozvinutější kraje Německa.

Kdyby bylo osídlení Čech v té době přibližně stejné jako u výše uvedených dvou zemí, nepřesáhlo by nejspíš 1 700 000 obyvatel.

 


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit