Jaromír Urban (10. 5. 1940 v Praze – 4. 3. 2017 v Teplicích), inženýr chemie v oboru technologie silikátů, výtvarník, fotograf, spisovatel a publicista. Po svém příchodu do Teplic v polovině 60. let začal pracovat v Technickém a zkušebním ústavu stavebním a seznámil se s básníkem Vladimírem Vokolkem. V roce 1969 se vrátil do Prahy-Radotína, kde se zaměstnal ve Výzkumném ústavu maltovin a osinkocementu, odkud po prověrkách v roce 1971 odešel a vydal se na půlroční putování po jižních Čechách. Po návratu nastoupil na pozici vrtného dělníka k pražské Geoindustrii, kde setrval (naposledy ve funkci vedoucího čerpací čety) až do roku 1990. Poté byl krátce zaměstnán v Lybaru Velvěty, od roku 1993 byl na volné noze. Fotil a psal pro deník Směr, týdeník Sever a Teplický kurýr. Od roku 1999 byl v důchodu.
V 70. letech se jako signatář Charty 77 sblížil s prostředím pražského a později teplického undergroundu a v 90. letech se stal legendární postavou teplické alternativní scény. Od roku 2006 vytvořila řadu nezapomenutelných rolí ve filmech radikálního baletu Vyžvejklá bambule, do svého máchovského fimového projektu jej obsadil i Jaroslav Balvín. Své básně, drobné prózy a fotografie publikoval v časopise Dekadent Geniální, v antologiích Od břehů k horám (2000), Pátá koróna (2004), Kalné vody (2005) a Údolí neklidu (2009) či v každoročních almanaších Teplický Šlauch 2000. Jako výtvarník a autor koláží se zúčastnil řady skupinových výstav v Teplicích a okolí. Pro výstavu ke svým 70. narozeninám v teplickém Jazz Clubu vytvořil dílo v novém uměleckém směru, který ilustrátor Patrik Vetrugin označil jako „senilismus geniální“. V roce 1999 spolu s Oscarem Rybou demontovali a přestavěli konceptuální instalace umělců skupiny Terč ve Vtelně u Mostu.
Básnické sbírky Roztrhaný kalendář (1983-1988), Verše staré a nové (1975-2000) a Alzheimerova choroba (2000-2003) zůstávají zatím v rukopise.
Jaromír Urban
TOULÁNÍ PO MARNÝCH OSTROVECH
(ukázky z tvorby)
Návod
Napřed se toulej
je úplně jedno kde
ale toulej se ve dne v noci
dokud ti slunce nevypraží mozek
déšť nevylouží kůži do běla
a z plic nevyrazí proud krve který
označí cestu všem následovníkům.
Potom se miluj s dívkou
se čtrnáctkou nebo padesátkou
to je úplně jedno
ale miluj se s ní všemi způsoby
které tě napadnou
dokud z tebe nevystříkne proud krve který
bude stoupat vzhůru jako raketa
pak se snese v jemné spršce
a jako růžový baldachýn zahalí postel
na které jste to všechno dělali.
Dále pak chlastej
je úplně jedno co jen když v tom bude líh
ale chlastej několik dnů a nocí
dokud nesekneš velikou závěrečnou Persii 1
která se rozleje po celém lokálu
a jak se shýbneš pro sklenici
vypadlou z třesoucích se prstů
uklouzneš a jako nemluvně se vykoupeš
v Perském moři krve které
ti vyteče z proříznuté tepny.
Nakonec se chop
je úplně jedno čeho
ale chopíš-li se kamery a štětce
pak snímej věci skutečné a maluj věci vysněné
dokud ti oči nevypadnou z důlků
a prsty nezkroutí poslední křeč
jenomže tvoje krev která
v tom všem bude ozáří celý svět.
Až tohle všechno uděláš
pak poznáš jak blízko jsi
divokému srdci života
a doopravdy zkoprníš.
Ticho
Je ticho
a venku svítá
pár zapomenutých much naráží
na okna dávno nemytá
pojď se svlíkat
S vyceněným jazykem
pak slížu střípky světel
z barového pultu
než promění se ve tvou tvář
Já nevím nic
jsem jenom lhář
ve vlčí kůži převlečený
Už slunce vychází
a jeho zář
snad zažene i všechny stíny
Advent
Ve sklepě pomalu dozrává
úroda letních vín
na hraně podzimu umírá
bláznivý helovín
Dny sťaté ledovou kosou
advent si schraňuje
po zemi svou nohou bosou
severák tancuje
A hlavy bezinek
se sklání kolem cesty
jsou jako zbytky závoje
jenž zůstal bez nevěsty
(Letní odpoledne 3. srpna 1999)
Letní odpoledne jsou tichá a marná…
I tady
když tok času se přezávratně změnil
a ten mok
tu trochu jinak pěnil
Teď jsem tu sám (zaslouženě)
a nikde nablízku
těžká ňadra
lakovanými fošnami dubového stolku
podložená
Pozdní léto (v Radotíně)
Je odpoledne rozevláté
a děvčata si povídají
o svých malých snech
teď v září kolem páté
nám slunce rychle bere dech
tak jako květinám
jež zvolna vadnou skomírají
se povede i nám
než přijde dlouhá zima
už bude zapsán v našich osudech
ten příběh lorda Jima
toulání po marných ostrovech
Pozn.: básně jsou převzaty z antologií
Pátá koróna (Duchcov, Kapucín, 2004)
a Údolí neklidu (Ústí n. L., UJEP, 2009)
