PRICH Foto1

 

(reportážní pásmo)

 

I.

Je pátek před první adventní nedělí

rychlík o dvou vagóncích z Ústí nad Labem do Liberce

prořezává šedavou mlhu

naděje na zahlédnutí ostré siluety hradu Vrabinec

je marná

před drahně lety jsme na jeho zříceninu podnikli

krkolomný výstup a netušili

že sestup bude téměř sebevražedný

- dnes bychom to už nedali…

Za Mimoní se mlha lehce zvedne a protrhá

někde mezi jejími cáry by měl být Lemberk

ale není...

Kde asi skončil Jakub Kaše a jeho mladá žena

která nám nosila k pití vodu z pramene Zdislavy

zastavili jsme se u nich na víkend během jednoho

z našich putování po máchovských hradech

oběma tehdy ležel na srdci osud vrchu Tlustec

ohroženého těžbou kamene

pořádali protestní akce a umělecká sympozia

věřili v občanskou společnost

tak jako my

dali jsme dohromady sborník básní

na podporu jejich snah

vyšel v nákladu 500 kusů dnes věc nebývalá

Psal se rok 1996...

 

 

Teprve před Libercem se vyklene bleděmodrá obloha

jako by se zvedla těžká poklice

a pustila ven z hrnce světlo

majestátní Ještěd celý posypaný slunečním zlatem

a růžovými okvětními lístky

které se rozvíjejí pouze na prahu zimy

září do všech stran

Je zvláštní teplo a bezvětří

snad poprvé v životě mě v Liberci nerozklepe chlad

toulám se bezcílně jeho vlahými ulicemi

to město

které mi vždycky připadalo neuspořádané

s architektonicky podivně nesourodými budovami

má najednou své kouzlo

Procházím poledně vyklidněným náměstím

jehož jméno si nedokážu zapamatovat

hledám zapadlý kout bez lidí a aut

míjím muzeum

z blízkých laviček pomalu vyprchává vlhko

na jedné chvíli posedím a dívám se do okének

kolem projíždějící poloprázdné tramvaje

Jede do Horního Hanychova

tam odtud bych přece mohla vystoupat na Ještěd

napadne mě

byla jsem na něm naposledy před padesáti lety…

Vědomí že bych nestihla dojet k cíli

své dnešní cesty

mě však donutí zvednout se a vyhledat restauraci

kde se dá za přijatelnou cenu naobědvat

a kde se říká bramborové kaši bramborová kaše

a ne bramborové pyré…

 

Vracím se podél nevábného vojenského objektu

ke stejně nevábnému vlakovému nádraží

kde je místo někdejší příjemné nádražky

holičství či co

bloudím jeho studenými podchody a hledám

to správné nástupiště

a jako pokaždé se ocitnu na tom nesprávném

Vlak do Tanvaldu není proti mému očekávání plný

dvě ukrajinské rodiny zkoušejí jet zadarmo

ale průvodčí nepovolí

několikerými Smržovkami projíždím už za tmy

v tanvaldské nádražce s orosenými okénky

doufám najít jako v jiné roky Prochora

ale lokál je plný cizích rozjásaných maníků

v komických plesových čapkách

Jdu za jejich pokřiku ven

ještě je čas do příjezdu Karla Petra a Lídy

podvečerní Tanvald láká vydat se někam jen tak

nazdařbůh

na Šumburku rozpoznám penzion pro seniory

ještě před několika lety v něm po maličkém bytě

klopýtala o berličkách Šárka

dojdu k Divadlu Járy Cimrmana a vzpomenu si

na její vyprávění o cimrmanovských slavnostech…

 

PRICH Foto

 

II.

Zpožděný rychlík o dvou vagóncích z Prahy

konečně dohrkotá do Tanvaldu

navzdory jeho časové sekeře ještě stíháme autobus

nahoru do příchovického sedla

s řidičem notně zpruzeným už od pohledu

vystupujeme u rozsvíceného motorestu

bílá mlha stoupá černou tmou z údolí

co chvíli procházíme jejími závoji

na faře i kolem ní je ticho

tak nezvyklé ve dnech našich srazů

uvnitř už je Prochor s Terezkou a katolická mládež

nový farář podobný Jardovi Matiščákovi za mlada

(kdo jste ho znali vybavíte si jej)

věrni tradici odcházíme do Příchovické hospůdky

naproti faře a věříme

že do půlnoci ještě někdo dorazí

Nedorazí už nikdo

jdeme nezvykle brzy spát

v prázdném podkroví rozhazujeme s Lídou

na matrace své spacáky

ostatní okupují pokoje pro hosty o patro níž

brzy se propadáme do nehmotné krajiny snů

celou noc bubnuje na střechu déšť...

 

Ráno snídaně a neokázalá mše v jídelně

hustá mlha venku odrazuje od tradičního výletu

přesto vyrážíme na Perlíček alias Prdek

jen Terezka se vydává sólo do nově zbudovaného

lesoparku poblíž Majáku Járy Cimrmana

mrholení vpravdě dušičkové nám rozechvívá

nervová vlákna všeprostupujícím chladem

kdyby naše oči rentgenovaly

viděly by na nich přimrzlé kapičky vody

kdyby naše uši vnímaly vnitřní hudbu těl

slyšely by jak o sebe zvoní...

Zahříváme se pumprlíky s ouzem

originální řeckou anýzovkou

objevil ji před časem Karel nikdy neprozradil kde

na každém výletě pak vpadal do vietnamských večerek

a s vietnamskou dikcí halekal na prodavače:

„Má Te O-U-Zo? Má Te O-U-Zo?“

A Vietnamci odpovídali svou univerzální replikou:

„Zí Ta Rá… Zí Ta Rá…“

 

PRICH Foto2

 

Jejich tehdejší „Zí Ta Rá“ je naše teď

pijeme ouzo z barevných půldecových kalíšků

v dřevěném přístřešku kousek pod Hvězdou

míjí nás tlupa postarších turistů

turisté se pozastavují nad naším dýchánkem

protialkoholní léčebna na tajném výletě

vysvětlujeme jim

naoko chápavě pokyvují hlavami pak zabočí

po modré do Kořenova a zřejmě dál na Polubný…

U Hvězdy se od nás oddělí Prochor

rozhledna Štěpánka si mu lehá k nohám

jako věrný pes

teplo a bezvětří tvaruje lesní cestu do podoby

dlouhé spící anakondy

možná by ji vzbudil padající sníh

déšť si zvykla ignorovat

asi po hodině ústí do otevřené krajiny

sjezdařské vleky němě trčí proti šedému nebi

z Prdku odcházejí skupinky hostů

zabíráme jejich místa

v minipivovaru zraje spodně kvašený ležák

nejlepší je prý ze sudů po koňaku…

 

PRICH Foto5

 

Jiná anakonda vylitá asfaltem

nás vrací na faru ještě před setměním

nikdo další už nepřibyl

jen odkudsi shůry se snáší těžké ticho

po společné večeři věrni obvyklému programu

čteme básně

připomínáme si historii Skupiny XXVI

Prochor vypravuje zážitky ze setkání s Františkou

dcerou Ivana Martina Jirouse

za pomoci Karla promítá na plátno reportážní fotky

hraje (a skvěle!) na foukací harmoniku

Terezka představí svou knihu o zahradní architektuře

v Liberci

Po půlnoci listujeme svazkem básnických her

jsou zvěčněné přepsáním z mýtických papírků

do elektronické podoby a následně vytištěných

 

Strana tvrdí muziku

drtí národ básníků

 

Z mordy mé ukápla síra

hlásí to dnes Al-Džazíra

 

Čo bolo, to bolo

terazky som žigolo

etc.

PRICH Foto6 

 

 

III.

Poezie je letos poskrovnu

té poezie psané kterou si přivlastňuje literatura

ale poezie žité

té která nemá potřebu být napsána

či jakkoliv jinak zachycena té neubývá

adventní neděle to jistí klube se slunce

obloha se vyprazdňuje od mraků

v dálce trčí nad prosvětleným horizontem

ostrá špička Ještědu

dopolední mše v kostele voní smrkovým lesem

PRICH Foto7

 

pomyslně v ní s Lídou pokračujeme cestou dolů

do svátečně zamlklé Desné

najdeme prudký místy zrádný tok Černé Desné

a podél jejích vodopádů stoupáme vzhůru

spatříme i miniaturní ledopád

snad bychom jej mohly nazvat Malý Khumbu

visací lávky přes kaňon jsou kluzké

a namrzlé

Lída to riskne a přetančí na druhou stranu

melodie tekoucí vody plná opakujících se refrénů

podbarvuje její vyprávění o jízdě na koloběžce

západní Evropou

stoupáme dál les okolo je stále jako by baběletní

slunce probleskuje mezi stromy

modré nebe si nám lehá k nohám

jako Prochorovi Štěpánka

jako věrný pes…

 

PRICH Foto9

 

Nahoře ucítím vůni velké vodní plochy

jsme půl kilometru od přehrady Souš

vydáme se k ní

i tady je bezvětří a bezvětří na horách

nevěstí nic dobrého

zítra se změní počasí říkám Lídě

bude pršet nebo se alespoň zatáhne

nízkou oblačností

nebude vidět na krok uvidíš

Stojíme na hrázi a hledíme do míst

kde lze tušit Jizerku

ne dnes už ji nestihneme brzy se stmívá

a dole se už zase válí mlha

místy vystoupá a dotkne se našich ramen

aby se po chvíli zase skoro štítivě odtáhla

PRICH Foto11

 

v nejbližší hospodě dáme rychle česnečku

a zelňačku a pokračujeme na Polubný

po půlhodině se jeho kostelík vyloupne

nad mléčným údolím a pak

kus za ním se otevře výhled na Krkonoše

slunce se opírá do jejich zasněženého hřebenu

a v jednom místě odráží jeho paprsky

skleněná plocha nejspíš okno nějaké boudy

marně hádáme co by to mohlo být

Sněžka je jiným směrem a víc napravo

snad tedy Vysoké kolo…

PRICH Krkonose2

 

Ten výhled je odměnou za celý den

když se setmí

na obloze se vyrýsuje oranžový cíp Měsíce

a její klenba se posype hvězdami

na pláních svažujících se ke Kořenovu

vztyčí se jako zjevení Tesařovská kaple

PRICH Foto12

 

jsme unavené a hladové

přesto se ještě vydáváme odbočkou na Štěpánku

já zůstávám ve vyhřátém lokále hospůdky Hvězda

Lída si potmě vyběhne na Štěpánku

po návratu nadšeně vypráví o západu slunce

a ohni který pod rozhlednou hořel

po chvíli se objeví Terezka

nedokázala se vrátit do Jablonce kde je doma

a tak se toulala po okolí…

 

Scházíme dolů k faře skoro nevidíme na krok

namrzlý asfalt nám podkluzuje pod nohama

před farou je krátce po rozsvěcení vánočního stromu

stánky se svařákem grogem a klobásami

kolem hoří ohně u nich se hřejí lidé

hřejeme se také a já si vysnívám

že se druhý den ještě zastavím v Liberci

vyběhnu na Ještěd a ubytuji se tam

ať to stojí co to stojí

dráždím Lídu horkou sprchou a vanou

s vířivkou

pak si vzpomenu na totální bezvětří na Souši

a vím že se ráno probudíme do šedavých mraků

a lézt na Ještěd nebude mít žádný smysl…

PRICH Foto8

 

Je pondělí ráno

probouzíme se do šedavých mraků

není nic a nikam vidět

rychle do sebe hodíme hrnek černého čaje

sbalíme spacáky a už jsme na cestě dolů

do Tanvaldu

Prochor Karel a Petr odjeli už během neděle

my se rozjíždíme v osm hodin každá svým vlakem

já směrem na Liberec Lída na Prahu

ještě si stíháme říct

že příští rok bude jubilejní 40. výročí

založení Skupiny XXVI...

Máte aspoň trochu představu

jak s ním naložíme?

 

PRICH Foto3

 

 

 


Podpořme jednotně Ukrajinu!

https://www.web4ukraine.org

STOP Russian military aggression against Ukraine!

Nesouhlasíme s agresí Ruské federace vůči Ukrajině