Viděn skrz igelit a odspodu

viděn srdcem

do kterého otiskla svůj chrup marnost

sotva poprvé uhodilo do žeber

srdcem bijícím jak o závod a na přeskáčku

- ach jak ty pauzy bolely!

 

To už nebyla arytmie

to se schylovalo k puklině...

 

Viděn okem toho puklého srdce

jeví se svět jako nepřetržitý sled sledování

Skrze poslouchanou symfonii

čteny skryté úmysly

Skrze verš přesouvaný na hrbu básně

přes poušť sypanou místo pískem

montovnami

obstaveno bankovní konto

Skrze graffiti stříkané co dvě vteřiny

na chytrou zeď

určeny dědičné genetické predispozice

in vitro i per rectum

 

To už není anomálie

to je jaksi setrvalý stav

 

Zde jako jinde

po nástupu každé nové generace s jásotem

vyvařené z agónie války

nebo z krevních tučnic revoluce

prošlého data

Tam jako tady

po každém jejím neodvratném sestupu

do mezigenerační pustiny

kterou se prohnal bělovlasý meteorit

s kosou

 

Všude a napořád porodnice rozťaté

duněním uren

 

V životě kladeném na misky slunečních vah

krátce vychýleni na stranu světla

V smrti dětinsky brané na lehkou váhu

jednou provždy smýknuti do tmy

cípem půlměsíce

A všude a napořád od prvního

výkřiku hrůzy až k poslednímu střeženi

kamerami se záznamem…

 

 

Střeženi kamerami se záznamem

budete na tom záznamu úplně sami

Sami uprostřed zasíťovaných měst

škrceni bez soucitu lasem stesku po čemkoli

co by se podobalo odpalovací rampě

Pryč odtud ale kam…

všude jen nádory odvěké nepříčetnosti

kdo se kam vláme dřív a povraždí ty druhé

Všude nařizované přivykací kůry

na paramilitární nenávist znamenanou

oharky šípového kříže

Na dobrmany promenující se po ulicích

v paintballových maskách

Na zóny bez LGBTQ+

zanášené do map plivanci referentů

katastrálních úřadů

 

Sami uprostřed zaplombovaných okresů

vymlácených z bolavých dásní krajiny

silničními závorami

Za nimi

přikurtováni k pojízdným postelím

budete se dusit nádechy vlastních výdechů

a pološílení škubat koženými pouty

Nepovede to k ničemu

jen rozevírající se ledová tlama kómatu

zamrazí na temeni

 

Takhle zoufale sami budete

uprostřed krajů žup a vojvodství jizvených

ohněm středověkých loučí

uprostřed mladých regionů rvaných

hrubou silou ze starých celků

Uprostřed masožravých států

odkud na kost vyhublá justice prchla

škvírou pod jatečními vraty

a vaši vládci zůstali konečně sami

jak si po staletí zbožně přáli

 

Střeženi kamerami se záznamem

budou vaši zbožní vládci na tom záznamu

rozostřeni k nepoznání

ve jménu anonymní odpovědnosti

A tedy žádné odpovědnosti

za tisíce mrtvol nametených na hromadu

jako střepy z roztřískaných půllitrů

Za tisíce mrtvol

jejichž kardiostimulátory stojí zato

vydolovat ze studených prsou

a ještě zatepla je zpeněžit

 

Střeženy kamerami se záznamem

budou obchodní transakce na tom záznamu

obratem vyvraceny zvratky posluhů

cizích mocností

Vyvraceny a třepeny čepelí deset tisíc let

broušenou o bezduchý diamant

hamižnosti

Třepeny a nakonec zauzleny špínou

jako střapce na okrajích prošlapaných koberců

v radioaktivitou zalitých předpokojích

nukleárních udíren

 

Vyvráceni roztřepeni a zauzleni

zůstanete sami

Páteře pokleslé tíhou bezmoci

už neunesou duté pomníky mozků

Klouby drkotající ve vydřených jamkách

už neobtočí údy kolem jiných těl

v milostném chvění

Oči namotané zvnitřku na spečené řasy

už nikdy nezahlédnou ten jemný okamžik

stojící na počátku zrady

 

A někde nad tím vším obehnáni plexisklem

řinoucím se z podboží tribuny

budou ti s prackami smočenými ve vaší hrudi

dál řečnit o přebrané míře v nadutosti

a dál svrchu netečně chlístat její metastázy

na roznětku vaší masochistické bezvýznamnosti

 

Kdosi pod tribunou odjistí granát

jiný blb mu zatleská

 

A pak už jen pár pokřivených záběrů

na hloučky smějících se dětí

zachumlaných do neúprosně scvrklé kůže

starců…

 

(březen – duben, 2021)