(ukázka z nové sbírky Svatavy Antošové, která vychází v těchto dnech v nakladatelství Paper Jam Milana Hodka)

 

DIKTATOR OBALKAU ZPOVĚDI

(věnováno Skupině XXVI)

 

Řekněte, Otče

až na sebe všechno řekneme

bude nebe blíž?

 

Protahujeme se mřížkou ve zpovědnici

k pravdě o sobě samých

kolem krku ztrouchnivělý provaz konce

druhého desetiletí třetího milénia

Ani oběsit se na něm nedá

 

Kněz na druhé straně nekonečna

počítá nenápadně minuty

a hříchy vyletující nám z úst

Okřídlenost slaví svátek

ale plsť pod koleny pálí

přízemním studem

 

Těch far

co jsme zprznili

už jen svou pošetilou existencí!

Fary katolické evangelické

a někdy taky husitské…

Přijížděli jsme z dalekých

neznámých diecézí

vytyčených pouze poezií

Nikdo tam nebyl biskupem

a křehcí andělé do nich zalétali s úctou

Kdykoliv jsme se s nimi srazili

hrnuly se nám ven z otevřených ran

místo krve

básně

 

 

Těch noclehů na promrzlých půdách

kde vítr s lehkostí obracel naše kosti

jak ohořelé klestí!

Odulým vikýřem se dovnitř tlačil

sněhový hranostaj

trousil po našich promodralých tvářích

své mokré bílé exkrementy

a vepisoval nám jimi do kůže

budoucí vrásky

Byly to šifry zoufalství odtajněného

až časem

 

Těch rozpačitých obědů

ve studených farních jídelnách

kde se za oroseným kuchyňským okénkem

zapékal výrobní salám s krmnými brambory

a neloupanou cibulí...

A hle!

co etických vegetariánů

transmutovaných z provinile se tvářících

masojedů a plachých alkoholiků

najednou bylo mezi námi!

Vytahovali z batohů své bezmasé verše

pokládali je na květované talíře

rovnali do kříže a nahlas předčítali

místo omletých modliteb

 

REKLAMA

Mirek Farář & syn s. r. o. - řeznictví a uzenářství

 

Těch kameninových džbánů a okurkáčů piva

vypitých k větší slávě boží!

Stihli jsme to ještě před nepřátelskou invazí

miliard bezduchých PET lahví

Stály za dveřmi a čekaly na své vysvěcení

v touze nahradit mešní poháry

a anektovat kostelní kropenky

Do toho tiše pěly chraplavý žalozpěv

elegické samohonky

ukryté pod botníky na schodech

do katakombických sklepů

Dole v tmavém plesnivém koutě

někdo bez ustání leštil

atrapu gilotiny

a my jako démoni sražení na zem

jedinou ranou do vazu

chlemtali jsme z prachu a zapařených bot

tu tryskající hrůzu

 

Těch jointů ubalených z tresti

Písma svatého

a těch modliteben proměněných v tančírny!

Sto lidí na parketu strhávalo ze zdi

umírajícího Krista

ale on se nedal

Držel se dál na rozpraskaném krucifixu

co mu síly stačily

a když po něm jeden odbarvený blonďák

s třeskutě vystaveným moudím

hodil nacistickou helmu

ani neuhnul

Věděl

že by se pro něj mezi opilci

dotýkajícími se svým divokým pogem

jen na odiv stavěné pomíjivosti

nenašel jediný volný spacák

 

Těch balíků cinknutého kafe

koupených nad ránem kdesi v podsvětí!

Kolik jich obloukem pokaždé přiletělo

od vyražených dveří na umaštěné stoly

a kolik při tom smetly ohmataných

liturgických zpěvníků

do zahnívajícího odpadu...

 

Řekněte, Otče

může i duchovno někdy páchnout?

 

Kněz neodpovídá

jen dál počítá...

 

Vitríny místních organizací KSČM

vysklené karatistickým výkopem nohy

v rozšklebené tenisce

nebo hodem šutru sebraného před prázdnou pizzerií

se zvědavou servírkou v okně

přesně na cíl

A počítá nám je k dobru

 

stejně jako pamětní desky ateistických ikon

posprejované zčernalou menstruační krví

která se vylévala vždy o půlnoci

Počítá nahé traktory ztopořené adventní zimou

zapomenuté na prosincových polích

a železné tyče čouhající z jejich předních skel

vymlácených ve jménu svaté pomsty

 

REKLAMA

Firma Kajícník a spol. – výroba a opravy zemědělských strojů

 

Ano

mstili jsme se…

 

Za mazlavé hroudy špinavého sněhu

nahrnutého obřím pluhem přes střechu

naší ojeté škodovky

Za vyhazovy z přízračných putyk

zalitých světlem měsíce

kde se z rozviklaných židlí zvedaly hrozivé stíny

nenávistných štamgastů

sotva jsme vešli

 

Za utržené výfuky

které nám upadly na polních cestách

mezi středověkými rybníky s oplocenými plážemi

pro nudisty

a hradními zříceninami topícími se v bahně

kiosků s hotovkami

Za vyhazovy z privatizovaných pivnic

odkud nás pakovaly statné mladé výčepní

s pokérovanými ňadry

jen jsme prohodili pár věšteckých slov

směrem k televizní obrazovce

 

Za chuť oriešanského vína

objevenou během jednoho tajného bivaku

v pískovcových skalách

kam jsme se ukryli před strážci CHKO

Za tu omamnou chuť až do rána znesvěcovanou

řevem sasko-anhaltských satanistů

kteří se na terase nedalekého penzionu

upíjeli na počest sjednocení

k smrti

Za vyhazovy ze čtecích srazů

v horských výletních restauracích

kde se manželkám hostinských s praskotem

otevíraly lebky

a sádlo z jejich mozků plnilo ospalé lokály

s šíleným parožím na stropních trámech

sotva zaslechly ty „odporné odpornosti“

kterým jsme říkali básně

A taky jim prý vždycky po našem odchodu

pochcípali hnusem i sádroví psi

 

Za jižanské vlajky

vlající z proražených barokních oken

venkovských kapliček

kam je zabodávali zmrtvýchvstalí vojáci

konfederace

Za vyhazovy z veřejných trávníků

které si pro sebe a svá auta a stany a grily

a petang a klece na milence

zabíraly na kost osekané mužné Němky

v sepraných růžových tangách

 

Za invenci mrzačenou pokrokem

a jeho technologiemi

Odnaučily nás mluvit o tvorbě

psát si o ní jasné naléhavé dopisy

zabývat se jejím smyslem

pátrat po něm ve vlastním nitru

a najít ho na konci vybledlého polosnu

schoulený až úplně vzadu

za srdcem

Za vyhazovy zpod širého nebe

které nám celé noci bušilo do hlav

svou temnou filosofii

a my ji tam pak nechávali ležet

jak kus mrtvoly

 

A to všechno...

to všechno ve snaze nebýt

služebnou elitou v žádné době

 

Ale pro kněze

na druhé straně nekonečna

jsme jen popletené autistické děti

rýžující zlato ze silničního štěrku

děravým sítem

 

(2020)

 


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit