To sem se takhle jednou vykláněl

z okna polorozpadlý ubytovny

s oprejskaným nápisem STŘEDNÍ EVROPA

v jedný ruce čerstvě ubalenýho jointa

v druhý Parkinsonův třes

a bryndal si na starý pruhovaný pyžamo

který pamatovalo ještě Mnichov

stydnoucí kafe

 

Venku se pomalu probouzelo slunce

a já v jeho paprscích zahlíd

matně se blyštět opotřebovaný brnění

řeky

Mohla to bejt papežská Visla

v jejích kalnejch mělčinách se modlily

i zlatý rybky

Mohla to bejt vekslácká Vltava

svý kamenný mosty spojující čas

s věčností

směnila za chvilkový obejmutí

výletního parníčku

A moh to taky bejt Dunaj

orientální skřípot jeho Železnejch vrat

strhával z alpskejch vrcholů zbytky lavin

rakousko-uherskýho smutku

Visla-katolička Vltava-heretička Dunaj-konvertita

k islámu

Už nevim

 

Vim jen

že to brnění bylo celý posetý kérkama rzi

a sekancema od těžkejch mečů událostí

jak se tudy valily století za stoletím

podobný hordám krásnejch

smyslnejch a nezkrotnejch

ženskejch

 

 

Ach

jak sem je miloval!

Jak sem miloval ty jejich obrovský

cecky nalitý válkama

rabováním

a překreslováním hranic

Zadnice pohupující se v rytmu okupací

a potlačenejch povstání

Boky nakypřený uleželým sádlem

masovejch hrobů

Stehna roztahovaný vítězným vřískotem

vojenskejch pochodů

do alelujá

 

A ty jejich andělský pupíky

s plamenometama uvnitř!

Kdykoliv šly do zášlehu

měnily mý bezbožný dny

v horoucí líbánky s bohem

Kvůli těm pupíkům sem byl ochotnej

odříkat nahlas celý Desatero

Pokleknout před tlustým flanďákem

s hlaďounkou prdelkou mladýho chlapce

místo tváře

Zasypat mrtvej kostel umělejma růžema

otčenášů a zdrávasů

A přitom si představovat

že ze sakristie vykukuje nalámanej bůh

koulí nevěřícně očima

a potají mi fandí

 

Jak sem se tak vykláněl z jedinýho

prknama nezatlučenýho okna

tý zablešený nocležny

zahlíd sem o břeh zachycenou psí hlavu

daz Hunckap řikali sme jí za křižáckejch dob

Bezstarostně si jiskřila v ranním slunci

a ještě se z ní kouřilo

Ještě z ní čouhaly dlouhý vousy bitev

který se zdály bejt dávno vyhraný

Ale nebyly

Vodní ptáci je vyzobávali v domnění

že je to klubko stříbrnejch úhořů

Ale nebylo

Bylo to jen klubko nestravitelnejch zbytků

zapomenutý historie

po kterejch se jim trhaly vnitřnosti

a oni pak ze sebe vyráželi pronikavý

šílený skřeky

 

Zaslech sem taky tesknou píseň vln

to nesnesitelný pleskání

o vratký nástupní mola novejch epoch

Míhaly se tudy v bezuzdný promiskuitě

nemající obdoby

O probořený dřevěný schodišťátka

končící pod kyselým úsměvem hladiny

jako slepci zahánění do tmy

A do toho pach ryb a lodí

rozdíral vzduch až do krve

 

Dala se do mě zima

a vlhko mi zalejzalo pod žebra

Přehodil sem si přes sebe župan

prožranej molama politickejch procesů

- jinej sem neměl

Na nohy si nazul kostkovaný pantofle

sešlapaný ztvrdlejma patama

majetkovejch konfiskací

Na hlavu navlík vlněnej čepec

potrhanej salvama hromadnejch

poprav

když vtom…

 

Vtom sem ve špinavým skle okna

zahlíd průsvitnou siluetu shrbenýho starce

Ověšenej mřížema ponurejch věznic

a cinkrlátkama z lidskejch koster

úkosem mě pozoroval

Dělal sem že nic

že ho nevidim

Že nevidim

ani ten mrazivej ranní mozol

házet mi na parapet hladový holuby

Jejich zběsilý vrkání porcovalo

muj absťákovej mozek jako kus

syrovýho vepřovýho

A muj mozek z toho šišlal

a dělal přemety

Vyskakoval mi z hlavy ven

a zase se do ní vracel

pokradmu

Zadem

skrz obnaženou míchu

A moje mícha ze mě zoufale trčela

jak nabalzamovaná hnáta faraona

z pobořený pyramidy

 

Odšoural sem se celej roztřesenej dovnitř

dal si svou obvyklou lajnu

trochu odsypal dotěrnejm holubům

trochu ještě dotěrnější občanský válce

Snad mi konečně přestane strkat před oči

ten svuj protivnej bordelovej vrkoč

řikal sem si

A pak

pak sem hodil na podlahu matraci

pomočenou zástupama svrženejch režimů

padnul na ni tváří napřed

nasál z jejích zažloutlejch fleků

mramorovej pach slávy

a usnul

 

A zatimco sem spal

světelnej déšť paprsků kroutil plech

na děravý střeše ubytovny

Strhával z ní okapy ucpaný mizérií

posledních třiceti let

a po zdech zvětralejch neustálým mluvením

ze sna

stejkal až k vybledlý oprejskaný ceduli

nad vchodem

 

Spal sem

ale i ve spánku sem se viděl v tom okně

plným zaschlejch mušinců

jako v zrcadle

 

Pozn. aut.

daz Hunckap: psí hlava (fonetický přepis z něm.) - středověká přilbice


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit