Svatava Antošová
PERFORMANCE
(cyklus věnovaný M. Kozelkovi)

I.

Když tě prekarizují
není co řešit

Ve stínu mešit hrubneš
do vrásek
a jako opasek špinavý
od cé čtyřky
zadními dvířky protahuje se
k tobě na noc
den

Bledý rmen kvete pod billboardem
s logem banality
a finanční analytik outsourcuje
tvé sny o štěstí
Na levém zápěstí máš nový podpis
beznaděje
Krev se ti směje jako na laptopu
filmové slunce kdesi v Detroitu

Pánové z Deloittů zvou tě
na večeři a kladou divné otázky
A že prý bez masky
to tady nikdo nepřežije
A co…Poezie? řekneš
nesměle a marně
zatímco v proklatě dobré robotárně čekáš
že ti proklatě dobře taky zaplatí

V botách od Bati co se rozpadají
zkoušíš svůj život znovu nakopnout
Rex Stout se válí u postele
vedle studeného capuccina
a celá Čína schovaná je v tvých značkových tangách
z dávno prošlého bambusu
O havárii airbusu dozvídáš se od své noční můry
a ratingové agentury tě posílají
rovnou do pekel

Ze světel ramp jsou halogeny
rumunského tahače
a Donatella Versace zpitá bílým krabičákem
chce si s tebou zatančit

JUST DO IT! JUST DO IT!

Vzkáže ti tvůj prezident
a přidá pár hřejivých slov o dobývání renty
zatímco transparenty v rukou demonstrantů
označí za pouliční verzi spamu
Ve vaně plné aspartamu koupe se
Dick Cheyney s Donem Rumsfeldem
a kamera nad kvelbem
co právě vykrádáš ho
posílá jim k tomu tvoje 3D skeny

Na burzách padají ceny
a nikdo už nemá žádná aktiva
Dokonce i mocná teta Zentiva ruší
svůj ozdravný pobyt u moře
Jen v exekutorské komoře
nevědí co dřív…
Dáš si pár piv
na elektronickou sociální kartu
a na tvém nártu kovový obojek
červeně se rozbliká

Pošlou tě dělat hrobníka na psím hřbitově
a donutí tě zlidovět při poslechu
Evy a Vaška
Jenže pak nějaká smažka zahlídne
jak tajně pohřbíváš i lidi…
Začnou kolem tebe slídit neviditelní Apači
až nakřáplý hlas v tlampači tě vyzve
abys vyšel s rukama nad hlavou
Mlhavou noc proříznou záblesky
dvou výstřelů
a tvůj stín považovaný za přelud
otevře znovu čistý nepopsaný sešit

Když tě prekarizují
není co řešit…




II.

Ulicemi Teplic jde muž
v maskáčové burce
Pomalým krokem skenuje dlažbu
sofistikovaně mhouří oči
vzdálenostem propůjčuje chladnou netečnost

Na rohu před prázdnou pizzérií se zastaví
a porovnává se s odrazem ve skle
Zevnitř ho prohmatává unavený zrak servírky
zvenku bezpečnostní kamera

Je konec června

Stromy vykrývají údery slunce
Ptáci se houpou v pavučinách

Zbabělost povýšená na princip
drží polední klid
Polední klid zachovává zdání hodnot
Hodnoty kolabují bez naděje na záchranu

Muž spokojen se svým zevnějškem
pokračuje kolem rozpálených domů
Vyhýbá se zornému úhlu satelitu
nad ruskou vilovou čtvrtí
Kontroluje souřadnice

Chybný výpočet by jej diskvalifikoval
sebemenší odchylka vykastrovala

Prochází městským parkem
rozdává letáky a hovězí krví kreslí na asfalt
ničemu nepodobné obrazce

Performeři z Emirátů na kolečkových bruslích
jej sledují nejistými pohledy
Vietnamští rogalisté přistávají
raději o kus dál
Romové tuší podraz

Jediní bezdomovci chápou oč jde
a zajímají se o možnost alternace

Nehybné dusno prořezává zvuk policejních houkaček
Ve vzduchu vibrují skrytá očekávání



III.

Když ministerstvo školství vyhlašuje tendr
na tvou převýchovu
a sovu coby symbol moudrosti
předhazuje pytlákům
i vědomostní trůn
o který se dělí CERMAT s testy PISA
najednou se kymácí

Jako slimáci lezou do tvé hlavy
školní inspektoři
Oči jim hoří temným plamenem
a za jménem na vizitce
šklebí se stydce
jejich politická příslušnost

Lebeční kost ti praská marným vzdorem
a mozek pod náporem otázek
už reagovat odmítá
Cesta tvé mysli je rozbitá
a nikde žádný ukazatel
Jen vycpaný datel s tváří Konrada Liesmanna
drží bdělou stráž
Zastíráš rozpaky a nejistotu
a jako v opuštěném squattu zkoušíš najít
mezi inspektory aspoň jeden nedopalek
intelektu…

Na trajektu akademických svobod
Martin C. Putna svádí bitvu o další směr plavby
zatímco elita národa organizuje dražby idejí
a zásad
Oháňky z prasat zdobí nablýskané rektoráty
a překřížené hnáty z prezidentské vlajky
stékají do každého bytu
Ukryti za záclonou sledujeme promovanou obezitu
jak neúčastně kyne na pozdrav

Z plzeňských práv jdou jí naproti chamtivost
a nedůvěra
Drží se za ruce a jakoby to bylo včera
nastavují místo tváří zakoupené tituly
Pod němou cedulí arogance
leží jako břitva nedočkavý sprej
Zvedni ho a pročmárej se krví příští noci
k pravoúhlým výsledkům
v kapse roznětku a lístek růže…

Tvá kůže spečená v acryl
a Kryl zadrhnutý v policejním přehrávači
jako dva udavači dosvědčí pak sílu výbuchu
Ze vzduchu budou pršet matematické vzorce
lidských příběhů
a na břehu řeky mezi rybími skelety
uvelebí se kus ohořelé labutě
Pocit lepkavé příchutě stane se trvalým
a nepříjemným jako kastrace
A smluvní plagiátoři t. č. bez práce
zažádají drze o podporu

Kdesi na veřejném fóru vypískají Jana Těsnohlídka ml.
když zkusí připomenout tvůj revoluční odkaz
a Český rozhlas odmítne odvysílat
dávno připravený nekrolog
Jen Ulrice Meinhofové se podaří založit blog
kam lze přispívat i ze záhrobí
a ze kterého jako skoby budou trčet
rasistické diskuze
Infuze v žilách tvých epigonů popraskají
předstíraným žalem
kritička Eva Klíčová na tvou počest
usmíří se s básníkem Petrem Králem
na barbecue v márnici
a Plastici tě přijmou in memoriam
za čestného člena…

Ale teď hnědá a nasládlá pěna dní
stéká po zdech univerzit
a všechny menzy zvou tě na nealko pivo
s citrusem
Napříč kampusem vystřeluje laserová reklama
svatého otce Burger Kinga
Jako egyptská sfinga ze záhonu macešek
nehybným okem sleduje tě kamera
když za šera překříží ti cestu Imanuel Kant

Jde odmítnout grant
a žádná evaluace ho nezajímá
Na ostrahu hřímá latinsky
ať uhne z cesty nebo střelí
A celý od inkoustu vytahuje z kapsy
starožitnou pistoli
Za ním se belhá o holi
shrbený stín Vzdělanosti
a neví kudy dál
Sál auly zeje prázdnotou
Jenom ty stojíš ve dveřích a znaveně se ptáš
na vítězství ducha nad hmotou



IV.

Před kostelem sv. Bartholomea
sedí vietnamský buddhista
Chvíli vykazuje strnulou pozici
v níž zkouší splynout s geometrií místa
Chvíli zuřivě gestikuluje

Pak pomalu vstane
přenese váhu celého těla
na levou nohu
a pravou dlaní se přetlačuje
s někým neviditelným

Je konec září

Vzduchem se míhají poslední opálené stíny
schody obarvuje první spadané listí
Prostor mezi kostelem a nebem
zeje jako v kteroukoli jinou roční dobu
odmítavou prázdnotou

Vietnamský buddhista
přenese váhu celého těla
na pravou nohu
a levou dlaní se přetlačuje
s někým neviditelným

Když přetlačovaná skončí
rozhodí paže
a třikrát se ukloní

O kus dál opřen o rezivějící zábradlí
stojí muž v maskáčové burce
a nechápavě ho pozoruje

„Čemu se klaníš?“ ptá se.
„Tam být energie,“ odpoví Vietnamec
a ukáže vzhůru.
„Nic tam není,“ řekne muž. „Prodali ji.“
„Energie nejít prodat,“ zazubí se Vietnamec.
„Všechno jít prodat,“ oponuje muž. „I energie.“
„Tahle ne,“ nevzdává to Vietnamec.
„Tahle taky, věř mi,“ naléhá muž. „Střelili ji
a místo oltáře dali výčepní pult
U-rampu pro skejťáky a hajzly se spoustou zrcadel.
Otevřeno je akorát na Den upálení mistra Jana Husa
a na Silvestra.“
„Energie nejít prodat…,“ opakuje zamyšleně Vietnamec
a dál se věnuje svému obřadu.



V.

Když černý mrak plný zinku
visí nad městem
a agentura STEM zjišťuje
koho budeš volit
jakýsi mainstreamový polyp ti podá
dotazník a pepsi colu v plechu

Z jeho dechu je cítit odér
zašlých časů
a z vlasů loupe se mu barva
jako z okenic
Je hic a ty místo abys smahnul odpověď
prohlížíš si jeho lesklou pleť a hledáš pod ní
aspoň kousek duše

Připomíná ti trochu George W. Bushe
v tom roce
kdy popadala „dvojčata“
a kdy do NATA se už nikdo
příliš nehrnul
Dokonce i tajemný svět jedniček a nul
tehdy jenom zíral – s úžasem
a zcela nechápavě

Na Šumavě to vedlo k přemnožení kůrovce
a pro vietnamské trhovce začala éra
kamenných obchodů a heren
Terén si rozparcelovaly
věřitelské finanční skupiny
a Nouriel Roubini přikládal pod kotel prognóz
stále výhřevnější palivo

Na pivo přestalo se chodit do hospod
a Karel Gott uspořádal benefiční koncert
uvnitř obří petky
O korunní svědky velkých kauz
byl stále menší zájem
a tvůj domov se stal uznávaným rájem
zločinu…

Nemám na vás hodinu
řekne ten chlápek a zní to jakoby zadrhl se zip
Je to přesně ten typ
co poslouchá Rádio Kiss Jižní Čechy
a střechy všech domů by klidně nechal osázet
megabordy Providentu
Čte s oblibou Jaroslava Kmentu
a na Aukru vyhání nahoru
cenu relikvií hájot
zatímco punkerky z Pussy Riot
by nejraději ukřižoval

Odpal
zavrčíš a prázdný dotazník mu hodíš
pod nohy
Výlohy všech obchodů kolem
odrážejí jeho vztek
a Shrek mu bobtná v tváři
jako kobliha

Za ním se komíhá opilý žebrák
špinavější než úrok z úroků
a matný jako stará Salgadova fotka otroků
z brazilských dolů
S odporem zírá na tvou pepsi colu
v plechu
a z jeho dechu je taky cítit odér
zašlých časů…
Tehdy se vydal na jednosměrnou trasu
úvěrové rallye
a dnes ti střelí svůj životní příběh
jenom za pití

Rozbití systému už dávno není
jeho hobby
a zloby ho prý zbavil opuštěný pes
Na hlavě fez děravý jako po válečném mejdanu
listuje v Koránu ve snaze dojít spásy
a poslušně hlásí co kde komu odcizil
- Johanes Urzidil snad kdysi napsal
že prázdná kapsa je něco jako handicap

Divný rap se ti honí
z toho všeho hlavou
o tom
že někde nad Ostravou
mrak plný zinku právě spad
že prezidentský Hrad osidlují
skinheadi
že bratři Nedvědi dál ojíždějí
české Mařky
pro které ze zavářky matlají
své nesmrtelné hity
a že pod vlak Eurocity
šla si lehnout tvoje budoucnost…



VI.

U Zahradního domu pořádají zimní verzi
letní Malé Paříže
Na vytápěném pódiu se střídají hudebníci
před pódiem udusávají tancem sníh
zkřehlí bezdomovci

Městští policisté jistí pořádek
na sněžných skútrech
Undergroundové legendy chráněné Unescem
jim mávají před očima
čistými výpisy z rejstříku trestů

Je konec prosince

V plynových lampách planou modré ohně
Bílé vločky se ztěžka snášejí na terasu
a tají na strnulých siluetách hostů
zachumlaných do kožešin
Číšníci odhánějí probuzené přízraky

Ludwig van Beethoven předpovídá
zlatý věk muezzinů
Fryderyk Chopin invazi Rusů
na podnikatelská víza
a Richard Wagner olašské ghetto
na okraji Prosetic

Nikdy to neodvolají
Jejich hudba jim dává za pravdu

Promrzlý zvukař si dýchá do dlaní
a s pohledem zabodnutým do tabletu
vylaďuje hlasitost

„Jak ozvučíš tohle?“ ptá se ho muž
v maskáčové burce a ukazuje mu břicho
opásané výbušninami.
„Uberu vejšky,“ neztrácí zvukař glanc
a leje do sebe chladnoucí grog.

Z reproduktorů zatím duní
abstraktní worldmusic ze Slovenska
I Jánošík podporuje Malou Paříž





VII.

Když milostnost se vytrácí
a jediné co zbývá
je strach z citu
a o ulitu se ti marně snaží otřít
čísi dlaň
jako proud řeky Potudaň mineš ji
a vyčkáváš

Kdesi uvnitř pustá pláž
sycená lhostejností
loupe ti z kostí kousky života
V zrcadle nic – jen prázdnota
a na vzdálenos
t doteku
odpudivý chlad

Chce se ti umírat
a díra v náruči se tomu diví
Přivítat ráno není s kým
V nonstopu Aladdin rudě bliká
zaseknutý automat
Ostnatý drát jako by čouhal
z každého vypitého piva
a minulost
už zase podmanivá
odhrnuje šedou mlhu v ulicích

Střih!

Venku je slunce
a jak tak rozlamuje pečeť rosy
zastoupí ti cestu kdosi s transparentem
na kterém se chvěje nápis: REVOLUCE!
Jeho ruce tečou na oblaka
jako by tě chtěly zlákat k modlitbě za nový
lepší svět
Koušeš si ret
a plný rozpaků a nejistoty
pozoruješ špičku svojí boty
jako kdysi Burroughs
když byl sjetý heroinem

S Adornem šel bys
kam by chtěl
ale tenhle tě jenom obestřel vyčpělostí
krvavého hesla
a přeslazenou rétorikou volebního kandidáta
co umí z bláta modelovat budoucnost
sám jakékoliv budoucnosti prost
Holubi sedají ti na ramena
a žena co jde kolem
pomalu otáčí tvým směrem hlavu –
Najednou se zarazí
a bez pozdravu pověsí ti na tvář
nechápavý úšklebek
Ach ano
chutnala tenkrát jako crack
a do zrzavých vlasů vplétala si motýly
Bývals jí opilý a chtěls ji zas a znova
Chovat ses vůbec neuměl
a básně cos jí nosil odmítala číst

Teď píše sama co list
to literární cena
Je velmi oblíbena a jezdí za to po světě
Na Krétě oslnila svým obdivem k antice
o Picassově Guernice rozhovořila se
ve španělské televizi…

Díváš se za ní jak mizí za zdmi
stipendijní vily
na košili logo svého sponzora
zatímco z nedalekého tábora pro uprchlíky
ostře páchnou výkaly
Díváš se za ní a nemotorný a ospalý
najednou připadá ti každý tvůj verš
v tom těžkém imigrantském tichu

A Poezie
víc než kdy jindy drží za ruku pýchu
a ctižádost jí brousí metafory
do výherní podoby
Víc než kdy jindy ze zloby tká si usměvavý šat
a hlad po úspěchu sytí mainstreamovou kázní
Víc než kdy jindy netrpělivě čeká
až odněkud zazní že je nesmrtelná

Jako skelná vata řeže tě to na plicích

Nemůžeš dýchat
ale přesto v sobě najdeš smích…

A potom mluvíš už jen o mlčení
- jeho chvění prostoupí ti do těla
A poslední báseň nesmělá a uhýbavá
jako tvoje slova
běží se nejdřív napudrovat
než ukáže svou tvář




VIII.

Z trnovanského Bronxu
je to na šanovský Manhattan
coby kamenem dohodil

Občas tudy chodí duch muže
v maskáčové burce
Brouzdá po Masarykově Avenui
nahlíží vytrhanými okny
do romských komun
Sbírá vajgly

Nevydává žádný signál
podle kterého by mohl být lokalizován
Nemá nikde otevřený účet
Nikomu se nesvěřuje

Obchodní centra jej přesto detekují
a pobaveně se chechtají svému omylu
Kreditní karty jedou na bezdotykový sex
ceny na drakonické pády měn

Vlaštovky sytí svými výkaly bankovní římsy
Dny se pozvolna proteplují

Je konec března

Patoky z vinoték tečou
do bezedných hrdel
Drogy se dealují samy od sebe
Streetartisté vylézají z děr

Rozdávají si barvy a granáty
S ničím se nemažou

Duch muže v maskáčové burce
odlétá přednášet do afghánského Mazár-e Šarífu
o radikálním umění a umění radikality

I kdyby se už nevrátil
graffiti na zdi u Sobědruh
o něm vydá svědectví




IX.

Když New York je daleko
a oceán mlčí jako hrob
a blob
co měl stát nad Prahou
chce odkoupit Moskva napůl s Pekingem
zíráš na Göringem odkojené mladé hochy
jak zaplňují ulice
a na bezmocné radnice
které nevědí co s tím

Rajský plyn v tubě nabízí ti
kdekdo pod rukou
ale když jdeš kvůli tomu za Dukou
ochranka tě k němu nepustí
Vyrazíš tedy do Ústí performovat před barák
kterému se říká „vana“
a kde pirátská strana maká
na tři směny

Převlečený za Lenku „Cattani“ Bradáčovou
kráčíš Hradební ulicí
a zedníci na lešení tiše hvízdají obdivem
nad jemným předivem paragrafů
do kterých jsi oděný
Ovidiovy Proměny docházejí v tobě
svého naplnění
Komunistický hejtman z okna kysele se kření
a městský polda – světe div se!
pokutu ti promíjí

Na věži odbíjí konec otvírací doby
v chrámech konzumu
a ty s prázdnou láhví od rumu
potácíš se kolem Spolchemie na fotbal
Nebe chladné jako alobal tlačí tvou kostru k zemi
Ohněm pouličních lamp ozářený
nabodáváš na hydrant u OC Forum
leták R.A.F
a graf nárůstu extremismu v českých zemích
letí okamžitě nahoru

Před budovou ČNB balíš do vojenského praporu
zkrvavený steak a tvrdíš
že jde o remake protestů proti válce v Iráku
V posmrtném bouráku hasí si to kolem
Milton Friedmann s Johnem M. Keynesem
a připomínají ti
že i ty tančíš na plese s krizovou ekonomií
v objetí
Navlečen do starého století
pokoušíš se před zrcadlem času o striptýz
když vtom vzpomínka na Bytíz
tiše jako bezpilotní letoun zachytí se o tvé vědomí…

Pod stromy v parku prořízne ti hrdlo žal

Město kde Parsifal stéká z plakátů na každém rohu
zatímco tvou nohu nafukuje vřed
město kde nadohled bělají se nádrže
plné epichlorhydrinových pijavic
co ti z plic – když na to přijde – vyleptají všechen vzduch
město kde lidský druh je jen stafáž operačních programů
a kde zasekl ses opřený o slepeckou reklamu jako troska
které už nikdo nenaleje

To město se ti směje

Přiotráven jeho výpary položíš si tělo na beton
a jako rozlomený zvon
necháš svoje srdce odkutálet z hrudi
do řeky
Barevné flashbacky ti vybuchují v paměti
a jejich chladný ohňostroj
osvětluje tvůj nerovný boj se světem
vyprázdněných symbolů a gest

Go west! zpívají někde v dálce
Pet Shop Boys
a temný voice českého veletoku
který vždycky připomínal stoku
unáší tě schengenským prostorem
neznámo kam
Jsi hrdý a sám a beze zbraně
neplatíš daně
a vztyčeným prostředníkem salutuješ Evropě
Na klopě placku s portrétem rozhořčeného
Stéphana Hessela
chytáš se vesla potápějící se pramice

Hranice pevniny mizí v mlze přístavů
a práce za byt a za stravu přestává být důležitá
Skrytá identita jako další forma existence
je pro tebe výzvou k novým společenským hrám
než definitivně pohltí tě oceán







 


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit