Studentka Filozofické fakulty Univerzity Pardubice Aneta Krejčík Plšková napsala o literární Skupině XXVI diplomovou práci na téma "Působení Skupiny XXVI v české literární kultuře od roku 1983 po současnost". Zde si ji můžete přečíst:

https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/76233/KrejcikPlskovaA_BasniciPrirodni_JS_2020.pdf?sequence=1&isAllowed=y


Komentáře   

0 #4 Johnnie 2021-09-21 06:12
I quite like looking through an article that
will make people think. Also, many thanks for
allowing me to comment!

Visit my blog - ug (https://adultgallerygijpt.blogspot.com: https://adultgallerygijpt.blogspot.com)
Citovat
0 #3 Krista 2021-09-21 02:45
Hello there I am so happy I found your site, I really
found you by mistake, while I was searching on Digg for something else,
Anyhow I am here now and would just like to say cheers
for a tremendous post and a all round enjoyable blog (I also love
the theme/design), I don't have time to read it all at the moment
but I have saved it and also added in your RSS feeds, so
when I have time I will be back to read much more, Please do keep up the great job.


my web blog; yb, https://nude-pics-Haalf.blogspot.com: https://nude-pics-haalf.blogspot.com,
Citovat
0 #2 Aundrea 2021-09-19 19:05
I love your blog.. very nice colors & theme. Did you design this website
yourself or did you hire someone to do it for you?

Plz answer back as I'm looking to construct my own blog
and would like to know where u got this from. kudos

Feel free to surf to my web blog: ee; gape-hot-pics-cwwcng.blogspot.com: https://gape-hot-pics-cwwcng.blogspot.com,
Citovat
0 #1 Dalton 2021-09-11 07:56
Way cool! Some very valid points! I appreciate you writing this post and
also the rest of the site is very good.

Here is my site z (Tammie: https://porno-photo-otfzkp.blogspot.com)
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Text pro okamžik

Dvě básně

Statek

Na schodech strnuly kozí rohy,
druhá z koz nad kárkou vyhlíží,
voliéry hemží se andulkami,
štěbetá potůček za mříží.

Na korzo vyšlápl mourek velký
pod barevnými papoušky,
rehkové oblétli skrojek střechy,
dvorek se sluncem napouští.

Vstříc slze slunce nese dary,
vějířem chůze se ovívám.
Panna si natáčí na prst mraky,
porodní cesta je dokořán.

Alejí panna rodí syna,
jablka zrudla v jabloni,
z osiky krvácí za listem list a –
spájí tak zem a koruny.

 

Noc na stavidle

Ležím na stavidle,
voda pode mnou
hučí jak vlak, co jede,
setmělým tělem, tajinou.

Shluk bílých lamp líhy
na cestě k hrázi zhasíná,
zastavil vagón uprostřed výhyb,
krajina v něm duní dál,

Kdy dozní moje dávné viny,
kdy je už, mlčbo, dokonám?
Kdy se už ve tmách rozpustí stíny,
kdy rozvalí se síň kamenná,

kterou tak snadno hlídá strážce?
Švíh – meteor-meč letí zenitem!
Po lesích číhají kořeny: pražce.
Zatajím bytí – není mě.

 

Roman Szpuk