Přátelé, dnes nás opustil Vašek Žďárský, básník, který cele žil slova "Modlitby" ze své sbírky Houpačka...

                                                                                                                                                                      

MODLITBA

Jenom ten sníh nepošlapat

Jenom tu studánku nezakalit

Jen toho člověka nerozplakat

Jenom v té lži vždy pravdu hledat

Jenom v té zášti dál milovat

Jenom v tom svinstvu se nezasvinit

Jenom tu páteř nepokřivit

Jenom vždy čisté svědomí mít

Jenom ten papír nepošpinit

Jenom ten kříž zvednout

                              a jít

                                     smrt přežít

ZDARSKY fotoVáclav Žďárský byl písničkář, básník, prozaik a kněz. Chtěl studovat konzervatoř, ale nepřijali jej, a tak nastoupil na brigádu do VCHZ Synthesia Semtín, která se mu nakonec protáhla na 22 let. V polovině 80. let se marně pokoušel přihlásit se na teologická studia na Husově československé bohoslovecké fakultě. Složil tedy alespoň zkoušky z teologického minima a začal působit jako laický kazatel CČSH. V téže době se seznámil s významnou pardubickou rodinou Vokolkových – s Květou, členkou Apoštolátu sv. Františka, která byla po únoru 1948 vězněna, a s jejími bratry: Vladimírem (vydavatel, básník, prozaik a esejista), Vlastimilem (tiskař, nakladatel a přítel českých katolických modernistů) a Vojmírem (malíř a sochař), se kterým ho pojilo nejužší přátelství. Díky pádu komunismu byl v červenci 1990 v pardubickém sboru vysvěcen na jáhna a ustanoven duchovním v Přelouči. Po sedmi letech se přestěhoval do Nového Bydžova, kde působil jako kněz CČSH. V roce 2007 mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba.

Coby písničkář vystupoval v rozhlasových pořadech Karla Vepřeka, později pod vlivem básníků sdružených ve Skupině XXVI přesedlal na poezii. Napsal několik básnických sbírek (Houpačka, Akční nabídka, Pták pokadil mi hlavu), které vydával u faráře CČSH Erwina Kukuczky, jenž na počátku 70. let založil samizdatovou edici Louč. Nejznámější z knih Václava Žďárského je novela o lidech z pardubické fabriky Chemička, má láska (Theo, 2013). Jeho nejnovější sbírkou byla Boží zoo (Královéhradecká diecéze CČSH, 2018). V polovině 90. let společně s Josefem Švehlou a Antonínem Míkem natočil doma v bytě ze svých zhudebněných básní a textů autorské CD Pyroman.

V rozhovoru pro projekt Paměť národa - Příběhy 20. století (natočeno 25. 6. 2014) řekl o svém až do roku 1989 marném putování k církevní službě toto: „Rozhodl jsem se, že si život zařídím jinak, že jsem ve fabrice vlastně docela spokojený. V té chvíli přišel rok 1989. A v roce 1990 na jaře jsme opravovali fasádu v Pardubicích na kostele a dole zastavilo auto. Vystoupil biskup Tuček a volal na mě, jak Ježíš na Zachea: ‚Václave, slez dolů, jestli chceš sloužit, tak mi to řekni hned!‘ Tak jsem mu to řekl hned. Nějaké modlitby, to tam nepřipadalo v úvahu… Tak jsem se ocitl zase ve službě.“


Komentáře   

+1 #4 zlg 2020-01-25 23:35
Milý kamaráde, Vašku, tato zpráva mě opravdu moc zarmoutila. Jsem rád, že jsme stihli alespoň předloňskou návštěvu u Tebe v Novém Bydžově. A dvě krátké básně od Vaška:
1/
Šimone
Pomůžeš s tím křížem
nebo ne?
2/
Několik milostných pokusů
čas v poklusu
od kolébky k hrobu
Několik křtů
Více funusů
Nějak jsem promeškal dobu
Citovat
+2 #3 ...to je mi moc líto 2020-01-25 19:22
...to je mi moc líto...Viktorie R.
Citovat
+1 #2 jkb 2020-01-25 11:37
Drahej Vašku, v noci jsem se vzbudil a díky zprávě publicistky Radany na fcb se to dozvěděl.
Vytáhl jsem z knihovny všechny tvoje sbírky a přečtl si je znovu. Prosté verše, velmi trefné, často smutné a přitom vtipné, jak ti životně bylo.
Některé už mnou vtištěné do sborů a další by stály za to.
Nejlepší tvá sbírka je Houpačka. A tam čtu...

Popsané listy mraků
mou hlavu míjejí
Dávají naději
uprostřed zimy
Poletím s nimi

Nikdy nevrátím se
do toho bytu
kde přecházející samotou
prkenné podlahy kvílejí

Mraky zimním nebem spěchají
Poletím s nimi
Nikdy nevrátím se
Jen vrabci na okenní římse
mávají

Tak leť kamaráde a drž nám místo, připrav nám půdu.
Koukám do mraků, nic v nich nevidím, jen šedou hmotu mozkovou. Jen vikář mraků Szpuk by věděl co to je za kumulus.
Citovat
+3 #1 Svatka 2020-01-24 12:25
Pálím ti svíčku, Vašku - a pořád dokola si opakuju tvou báseň, kterou jsem měla nejraději:
Na počátku bylo Slovo
- a na konci jsou kecy...
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Podpora dokumentu Karla Rady - Majitelé reality

Podpora dokumentu Karla Rady - Majitelé reality na startovači.

Text pro okamžik

Z ročenky Staré milenky na 2017

BÁSNÍK JE NA POČÁTKU POTRAVNÍHO ŘETĚZCE, STARÁ MILENKA NA JEHO KONCI…


Smyslem první Ročenky v roce 1998 bylo napsat hezkou péefku a informovat přátele a hlavně nepřátele o vědeckých pekuliaritách Vědeckého studia. Upozornit, že zde na serveru Severu existuje skupina lidí, která mu může být velice blízká. Nyní nám – asi poprvé – dochází, že od té doby uplynulo osmnáct let. Hoď kamenem, kdo jsi bez umění! říkáme. Símurgh, král ptáků, přeletěl Údolí závrati a začal se bát létat. Obivan Kenobi na planetě Opic lepí pytlíky a nechce být nebezpečný, ale umí zabít ve čtverci tři na tři. Kouzelnickej pohled na život je škodlivej, napíše na konci života Rowlingová, – nás ostatní čeká bitva, v níž i vdovy přijdou o své muže. „Básníci jsou čistí, milí, / překvapí vás svojí pílí.“(Jen více básní o básnících!)

 

Patrik Linhart