ROMAN cena2Ve dnech 18. - 23. listopadu se konal literární festival Šumava litera 2019. Hlavním tématem letošního roku a zároveň závěrečných přednášek ve Vimperku byla hlubocká větev Schwarzenbergů. Hlavním hostem festivalu byl vnuk JUDr. Jindřicha Schwarzenberga, posledního vévody ze Schwarzenberské primogenitury Adam Pezold.

Festival se koná každoročně už od roku 2015 a letos poprvé se kromě Vimperka rozrostl i do dalších měst: Čkyně, Horní Planá, Kašperské Hory, Plzeň, Volyně. Cílem tohoto festivalu je přiblížit široké veřejnosti všechny knihy s tématikou Šumavy či šumavských autorů, které byly vydány v předchozím roce a které jsou nominovány na některou z cen. V letošním roce bylo nominováno 37 knih a soutěžily ve třech kategoriích o hlavní Cenu Johanna Steinbrenera: beletrie a poezie, výtvarné knihy, populárně naučné knihy. Autorem ceny Johanna Steinbrenera je vimperský sklář Jaroslav Zedník.

S potěšením sdělujeme, že jednu z cen v oboru beletrie získal i Roman Szpuk a to za svou knihu Klika byla vysoko (Nakladatelství 65. pole, 2018). Gratulujeme!


Komentáře   

0 #1 VojtaM 2019-11-26 12:45
Velká gratulace, Romane
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Podpora nového románu Karla Rady - Jen jednou v životě

Podpora nového románu Karla Rady - Jen jednou v životě s ilustracemi od Daniely Tinkové na startovači.

Text pro okamžik

Dvě básně

Statek

Na schodech strnuly kozí rohy,
druhá z koz nad kárkou vyhlíží,
voliéry hemží se andulkami,
štěbetá potůček za mříží.

Na korzo vyšlápl mourek velký
pod barevnými papoušky,
rehkové oblétli skrojek střechy,
dvorek se sluncem napouští.

Vstříc slze slunce nese dary,
vějířem chůze se ovívám.
Panna si natáčí na prst mraky,
porodní cesta je dokořán.

Alejí panna rodí syna,
jablka zrudla v jabloni,
z osiky krvácí za listem list a –
spájí tak zem a koruny.

 

Noc na stavidle

Ležím na stavidle,
voda pode mnou
hučí jak vlak, co jede,
setmělým tělem, tajinou.

Shluk bílých lamp líhy
na cestě k hrázi zhasíná,
zastavil vagón uprostřed výhyb,
krajina v něm duní dál,

Kdy dozní moje dávné viny,
kdy je už, mlčbo, dokonám?
Kdy se už ve tmách rozpustí stíny,
kdy rozvalí se síň kamenná,

kterou tak snadno hlídá strážce?
Švíh – meteor-meč letí zenitem!
Po lesích číhají kořeny: pražce.
Zatajím bytí – není mě.

 

Roman Szpuk