Milí přátelé,

     V sobotu 9. 12. 2017 zemřel po dlouhé nemoci náš kamarád a věrný poutník po hradech českých Karel Starý alias Doktor Bulhar. Věděl jsem, že je to s ním zlé, volala mi to Maruška Dolistová. Přesto jsem doufal, že se alespoň Vánoc dočká.
     Dnes celý den mě provázejí nezapomenutelné vzpomínky na dobrého kumpána, který sice nikdy nenapsal báseň, ale přesně pochopil, o co nám jde v „žité poezii“ a bylo mu mezi námi dobře. Pivo mu s námi chutnalo a krajinu miloval tak jako my: poutnicky. Věnujte mu tichou vzpomínku.

 

Kaja foto

Foto z roku 1976. Zleva: Roman Szpuk (15 let) a Karel Starý (17 let)


     Čirou náhodou jsem před časem nahlédl do své sbírky Loučení na sever a našel jsem tam básničku věnovanou Kájovi asi před čtvrtstoletím:



JEDEME S KÁJOU NĚKAM VLAKEM
a upíjíme z lahváčů.
„Jsem asi už ožralej,“
usmívá se Kája.
„Líbí se mi každá ženská.“
A vskutku, telegrafní sloupy
podél trati mění se
ve štíhlé sochy panen,
v samá znamení mého narození.

Víme už, v jakém znamení jsme zemřeli.
I to má svůj význam,
život není registračním páskem
z heliografu,
jednou stranou zachycený dlaní zrození,
druhou stranou plápolající ve vzducho-
prázdnu...
Víme už vše, Kájo.

Vše, co máme za sebou,
ukotveno jest.


Kaja Roman 17 10 2017

 

Foto ze 17. 10. 2017. Zleva: Karel Starý a Roman Szpuk


Komentáře   

0 #5 Milan Korál 2019-03-03 18:40
Karel nějakou dobu žil ve Vysokém Mýtě. V královském věnném městě, kde jsem se narodil a žiji. Nelíbilo se mu tady. Stýskalo se mu po horách. Nejvíc jsem se o Karlovi dověděl od Romana Szpuka, ať už v dopisech nebo při osobních setkáních ve Vimperku a Vysokém Mýtě. Karel věděl, kdo jsem a kde bydlím, já věděl, kdo je a kde bydlí. Ale, bůhví proč, nikdy jsme spolu nezašli do hospody a nemluvili spolu. Škoda.
Citovat
0 #4 Martin David 2018-06-01 00:52
Ten správnej šanson - https://www.youtube.com/watch?v=5xOUtTs6F6I Hned se mi vybavují: Iveta Pokorná, Roman Polák, Karel Starý aj.
Citovat
0 #3 Karel R 2017-12-29 15:59
Ty vole, to je zpráva jak "doktor Bulhar" (léto 1992) :sad:
Citovat
0 #2 Darmošlap 2017-12-15 15:08
Taky tomu nemohu stále uvěřit. Těch vzpomínek je tolik, že to skoro nevydá na pouhý jeden lidský život. Přechody hor, třeba Nízkých Tater v roce 1987, každotýdenní cesta na běžkách na trase Komáří vížka - Cínovec - Moldava, středeční popíjení v Teplicích na Panorámě pod Doubravkou, jen kolikrát mi s pájkou opravoval gramofon... Chodíval jsem za ním do garáže, když opravoval svoji "hrču". Pomáhal mi, když jsem se stěhoval do Vimperka. Je to opravdu smutné. Příliš brzká smrt.
Citovat
0 #1 Martin David 2017-12-12 00:00
Odešel hodný a dobrý člověk, který mě svým vzezřením a chováním naprosto odzbrojoval.
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Text pro okamžik

Dvě básně

Statek

Na schodech strnuly kozí rohy,
druhá z koz nad kárkou vyhlíží,
voliéry hemží se andulkami,
štěbetá potůček za mříží.

Na korzo vyšlápl mourek velký
pod barevnými papoušky,
rehkové oblétli skrojek střechy,
dvorek se sluncem napouští.

Vstříc slze slunce nese dary,
vějířem chůze se ovívám.
Panna si natáčí na prst mraky,
porodní cesta je dokořán.

Alejí panna rodí syna,
jablka zrudla v jabloni,
z osiky krvácí za listem list a –
spájí tak zem a koruny.

 

Noc na stavidle

Ležím na stavidle,
voda pode mnou
hučí jak vlak, co jede,
setmělým tělem, tajinou.

Shluk bílých lamp líhy
na cestě k hrázi zhasíná,
zastavil vagón uprostřed výhyb,
krajina v něm duní dál,

Kdy dozní moje dávné viny,
kdy je už, mlčbo, dokonám?
Kdy se už ve tmách rozpustí stíny,
kdy rozvalí se síň kamenná,

kterou tak snadno hlídá strážce?
Švíh – meteor-meč letí zenitem!
Po lesích číhají kořeny: pražce.
Zatajím bytí – není mě.

 

Roman Szpuk