Dne 9. listopadu byla v Plzni pokřtěna kniha z pozůstalosti Zdeňka Barborky (1938-1994), nazvaná Štamgastovo zešílení (Nava, 2017). O to, že tento výbor vůbec vznikl, se zasloužil zejména jeho editor Robert Janda, a jsou v něm obsaženy Barborkovy texty: experimentální skladba „Příkazy“, slavný procesuální text „Psychopatogenese, aneb Štamgastovo zešílení“, prozaický „Reportážní cestopis“ a také básnická poéma „Ignác“ o pomyslném setkání K. H. Máchy (Ignác) a francouzského básníka Roberta Desnose v koncentračním táboře Terezín. Z ní přinášíme následující dva úryvky:

 

V.

(1900)

 

Jak Ignác obrací a přehýbá stránku novin

Století zpívá vzpíná se a řve

Láme se

Je s ním konec

 

V novinách není nic

O pařížském traktérovi

Jak zplodil jméno jemuž dá syna

Ach to by byla zpráva!

Ve skutečnosti je to ovšem tak že traktér zplodil syna

A tomu dá jméno

Robert

Ale ani tato zpráva v novinách není

Natož pak zpráva stará už víc než rok

Už víc než rok se smí Ulrika von Levetzow procházet

Na pobřeží jeho smutných moří

 

V novinách nejsou žádné verše

Ale poezie kterou Ignác zavrhl

Všude vystupuje na povrch jako žíly nových kovů a rud

Na pobřeží jeho smutných moří

Každý svou lásku zabíjí

Pohledem nápojem polibkem mečem chlípností zlatem

 

 

V novinách není nic

O tom zda poprava loupežného vraha

Bude skutečně poslední veřejnou

Pro svou tajnou smrt

Ignác tenkrát zameškal veřejnou popravu

A od té doby vždycky něco

Veřejně popravit by měli

Kavárníkova syna který v pokoji nad kavárnou

Střídavě pojímá děvečku z kuchyně a úmysl

Stát se klavírním virtuózem

Nebo kavárníkovu choť která se vrátila z procházky

Mocný zadek a ještě honzík s mašlemi

Zaplavuje a zavaluje to vše Ignácův stolek nevyjímaje

Odiózní oblak odéru jej jako ortel ovanul

Ta osidla

Věštbu osudu osetého osaměním

Odehnal Ignác novinami

A v novinách nic není

O slunném jasném nebi

V novinách není nic

O posvátných hájích

V novinách není nic

O posvátných hájích

V novinách není nic

O hájích s pyšnými nahotami vztyčených štíhlých bohů

V novinách není nic

O tom že kavárník by byl také

Ozdobou šibenic

Káva ošizená a k tomu takovéhle noviny

Zpráva o aeronautickém pokusu a novém způsobu telegrafie

Dnes Ignáce nenadchne

 

Ach to prase u fortepiána tam nahoře!

 

Hnusna mi ta poezie!

Ignác zpozorněl

Hnusna mi ta sladká voda!

Volá nějaký básník

Ale Ignác jen pokrčí rameny

Co je mu po tom?

Devadesát let!

Musí myslet na odchod

 

Jak století kavárnu obrací

Ignác zpívá vzpíná se a řve

Láme se

Je s ním konec

 

Devadesát let!

Čas myslet na odchod

Někam do ústranní kde by nebudil

Pozornost svým mladistvým vzezřením

 

VI.

(1917)

 

Kdopak se kolem devadesátky s podobnou krizí neutká

Trocha sešlosti tělesné i duševní

Rezignace

 

Po necelých osmnácti letech

Ignác je opět chlapík

 

Tehdejší hromádka mrtvých se završovala

Tenkrát ještě číslo budilo hrůzu (ale později

V učebnicích statistikách encylopediích ---

-----------------------------------------------Pche!)

 

Ignác ovšem neupouští od svých lásek:

K pochodům při jakých statní mužové padají vyčerpáním

Ignáce nutí pouze radost z pohybu

A když národy hynou

On má z čeho rozdávat

A hladoví ze záliby

V hygienické střídmosti

 

Kdyby byl věděl že Robert

Ale ne Francie jej nezajímá víc než Německo

Rakousko Rusko Anglie Itálie Turecko Amerika

Kterákoli z těch zemí jež do sebe zarážejí smrtící čepele

Prochází se údolím stále ještě říkává broubeným

místo novějšího vroubeným

Sochami jež svýma vytřeštěnýma očima

Zkroucenýma rukama zkřivenými ústy a kamennýma nohama

Až do zmizení předbíhají dobu

Sem tam některou poplácá po tváři nebo po zadku

Ze zalíbení nebo z žertu

Napřáhl dokonce na dva pány kteří zkameněli

Jen pro tu chvíli

Dle pravidel jakési hry srozumitelným pouze jim

Jeden hroužil druhému do prsou nůž

A v té póze setrvávali tak dlouho že si je Ignác snadno spletl se sousoším

Po dlouhé chvíli vražedník nůž z prsou oběti vytáhl a řekl:

Ano tak to bude dobré

Myslím rovněž řekl probodený

Vstal a oklepal si smetí z dobře ušitého obleku

Jako pes jako by mě ten stud měl přežít

Rozprávěli vybranou pražskou němčinou

O válce a aprovizaci o židovství a nedalekém zámku

 

Dovolte pánové abych se představil řekl Ignác

Všichni tři zvedli klobouky

Jistěže máte pravdu je to hrozné

Sedm nebo osm miliónů mrtvých

A nebude to u konce ani až zbraně umlknou

Nevidíte však zároveň neobyčejný pokrok lidského důmyslu

Nevidíte jak se v nenávisti a běsnění zdokonalily

Prostředky dorozumění a sblížení

A naopak?

Franz Ignáce přerušil: Co znamenají

Včerejší zjištění dnes? Znamenají totéž

Co včera jsou pravdivá až na to že v korytech

Mezi velkými kameny zákona

Pomalu zasychá krev

 

Max potom hovořil o návštěvě u jistého pana poslance

Franz a Ignác se smáli

Bavili se náramně

Krev opravdu zasychala

Ale kameny zákona se rozžhavily vzpourou

Rozžhavily se i sochy v údolí

Zrudly nebo zbělely

Vracely se na svá místa

Ožívaly

 

Ignác tomu pohříchu věnoval málo pozornosti

Bylo mu přece tolik let

Neohlížel se ani na západ

Kde jiný jihoch

Kamenem žhavým do žhavého kamene

Vrýval sen...

Barborka obalka

 

 

 

 

 


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Podpora dokumentu Karla Rady - Majitelé reality

Podpora dokumentu Karla Rady - Majitelé reality na startovači.

Text pro okamžik

Vlastiskav Kalina

 

Výkon

Odměna za naši dobře vykonanou práci

Hroutíme se jako trosky,

ale nechodíme bosky.

2002

Farmářská

Člověk, který si buduje statky,

musí být dobytek.

2002

Potravinářská

Můžeme si zvážit šunku

salát i kus sýru

nemůžeme si vážit toho

kdo nikdy nemá míru…

2002

 

Nejsem

 

Nejsem samotář,

ale stačím si.

Nejsem smolař,

ale pobrečím si.

Nejsem farář,

ale věřím si.

Nejsem chuďas,

přesto loudím.

Nejsem soudce,

přesto soudím.

Nejsem holanďan,

přesto bloudím.

Nejsem starý,

přesto chřadnu.

Nejsem mrtvý,

přesto chladnu.

Nejsem na Heleně

a tak vstanu.

 

Vlastislav Kalina