Milí básníci, výtvarníci i hudebníci,

zveme vás na 34. ročník otevřeného tvůrčího setkání, které pořádá „Skupina XXVI“ na římsko-katolické faře v Příchovicích v Jizerských horách od pátku 1. 12. do neděle 03. 12. 2017.

Přijet můžete už během pátku. V sobotu chodíváme rok co rok na výlet, kdo bude chtít, může se k nám přidat.

Hlavní program plánujeme na sobotu večer od devatenácti hodin na faře v Příchovicích. Můžete se představit se svými básněmi či kratšími prózami.

Průběh večera a přilehlé noci je improvizovaný. Na každého připadá pět až deset minut, záleží na počtu účinkujících.

Slovo doprovodí hudebníci, na stěnách společenského sálu či na dřevěných stolech je možnost instalovat improvizovanou výstavku.

Setkání je otevřené,

přijet a účinkovat může KDOKOLIV.

Příchovice se nacházejí na pomezí Krkonoš a Jizerských hor, zhruba 4 km nad Tanvaldem, či 2 km nad Kořenovem - motorestem, který leží na silnici z Desné do Harrachova. Autobusy tím směrem jezdí z Prahy – Černý Most, směr Tanvald, Harrachov. Nocleh je zajištěn na vytápěných půdách na molitanových matracích ve vlastních spacácích, pro choulostivější pak i v pokojích na palandách. K dispozici jsou sprchy, WC, v místě jsou v provozu koloniál hřbitov i hospody. I o stravu bude postaráno. V prostorách fary je zakázáno kouřit.

Za Skupinu XXVI vás srdečně zve

Roman Szpuk / 1. máje 268 / 385 01 VIMPERK

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

777 135 776

Informace o příchovické faře:

http://krizovatka.signaly.cz/


Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Text pro okamžik

Dvě básně

Statek

Na schodech strnuly kozí rohy,
druhá z koz nad kárkou vyhlíží,
voliéry hemží se andulkami,
štěbetá potůček za mříží.

Na korzo vyšlápl mourek velký
pod barevnými papoušky,
rehkové oblétli skrojek střechy,
dvorek se sluncem napouští.

Vstříc slze slunce nese dary,
vějířem chůze se ovívám.
Panna si natáčí na prst mraky,
porodní cesta je dokořán.

Alejí panna rodí syna,
jablka zrudla v jabloni,
z osiky krvácí za listem list a –
spájí tak zem a koruny.

 

Noc na stavidle

Ležím na stavidle,
voda pode mnou
hučí jak vlak, co jede,
setmělým tělem, tajinou.

Shluk bílých lamp líhy
na cestě k hrázi zhasíná,
zastavil vagón uprostřed výhyb,
krajina v něm duní dál,

Kdy dozní moje dávné viny,
kdy je už, mlčbo, dokonám?
Kdy se už ve tmách rozpustí stíny,
kdy rozvalí se síň kamenná,

kterou tak snadno hlídá strážce?
Švíh – meteor-meč letí zenitem!
Po lesích číhají kořeny: pražce.
Zatajím bytí – není mě.

 

Roman Szpuk